22 Na to řekl: „Dokud bylo dítě ještě naživu, opravdu jsem se postil+ a stále jsem plakal,+ protože jsem si říkal: ‚Kdo ví, zda mi Jehova neprokáže přízeň a dítě jistě bude žít?‘+

3 a říkat: „Naléhavě tě prosím, Jehovo, vzpomeň,+ prosím, jak jsem před tebou chodil+ v pravdivosti+ a s úplným srdcem+ a činil jsem to, co bylo dobré v tvých očích.“ A Ezekjáš začal usedavě plakat.*+