10 kteří říkali těm, kdo viděli: ‚Neuvidíte‘, a těm, kdo měli vidění: ‚Neuvidíte pro nás ve vidění nic přímočarého.+ Mluvte k nám hladké* věci; vizte ve vidění podvodné věci.+
4 A knížata začala říkat králi: „Ať je, prosím, ten muž* usmrcen,+ neboť tak zeslabuje ruce válečníků, kteří v tomto městě zůstali, a ruce všeho lidu, když k nim mluví podle těchto slov.+ Tento muž totiž nehledá pokoj tohoto lidu, ale neštěstí.“