22 Kdo je dobrý, zanechá dědictví synům synů, a jmění hříšníka je něco uchovaného jako poklad pro spravedlivého.+

19 A kdo ví, zda se prokáže být moudrý, nebo pošetilý?+ A přece převezme řízení veškeré mé tvrdé práce, na níž jsem tvrdě pracoval a při které jsem projevoval moudrost pod sluncem.+ Také to je marnost.

8 Existuje jeden, ale ne někdo druhý;+ nemá také opravdu žádného syna ani bratra,+ ale celá jeho tvrdá práce nemá konec. Ani samotné jeho oči nejsou nasyceny bohatstvím:+ „Pro koho vlastně tvrdě pracuji a ochuzuji svou duši o dobré věci?“+ Také to je marnost, a je to neblahé zaměstnání.+

20 Ale Bůh mu řekl: ‚Ty nerozumný, tuto noc si od tebe vyžádají tvou duši.*+ Kdo má pak mít věci, které jsi nastřádal?‘+