5 Jehova tedy viděl, že špatnost člověka na zemi je hojná a že každý sklon+ myšlenek jeho srdce je po celou dobu* jenom špatný.+

21 A Jehova začal cítit uklidňující* vůni,+ a tak si Jehova řekl v srdci:+ „Již nikdy nesvolám zlo na zemskou půdu+ kvůli člověku, protože sklon+ lidského srdce je špatný od jeho mládí;+ a již nikdy neuštědřím všemu živému ránu, právě jak jsem [to] učinil.+

26 Kdo důvěřuje ve své vlastní srdce, je hloupý,+ ale kdo chodí v moudrosti, ten unikne.+

20 Živí se popelem.+ Jeho vlastní srdce, s nímž si bylo zahráváno, ho zavedlo na scestí.+ A neosvobozuje svou duši ani neříká: „Není v mé pravici faleš?“+

13 Bylo přestupování a zapírání Jehovy;+ a ustupovalo se od našeho Boha,* mluvilo se o útlaku a vzbouření,+ počínala se a mumlala se slova falše ze samotného srdce.+

14 Každý je však zkoušen tím, že je přitahován a lákán* svou vlastní touhou.+

26 Jestliže se někomu zdá,* že zachovává vnější způsob uctívání,*+ a přece nedrží svůj jazyk na uzdě,+ ale dále klame své vlastní srdce,+ jeho způsob uctívání je nicotný.+