16 Ale ustavičně si tropili žerty+ z poslů [pravého] Boha a opovrhovali jeho slovy+ a posmívali+ se jeho prorokům, dokud Jehovův vztek+ nevystoupil proti jeho lidu, až nebylo uzdravení.+

33 A jsi spravedlivý+ ve všem, co na nás přišlo, neboť jsi jednal věrně,+ ale my jsme jednali ničemně.+

14 Všichni, kdo tě vřele milovali, ti na tebe zapomněli.+ Po tobě nepátrají. Udeřil jsem tě totiž úderem nepřítele,+ potrestáním někoho krutého,+ kvůli hojnosti tvého provinění;+ tvé hříchy se staly početnými.+

17 A přikročil k tomu, aby mi řekl: „Viděl jsi [to], synu člověka? Je to pro judský dům tak lehká věc činit odporné věci, které zde činili, že musejí naplnit zemi* násilím+ a že by mne měli znovu urážet? A hle, strkají k mému nosu* letorost.*

7 Tobě, Jehovo,* patří spravedlnost, ale nám hanba obličeje jako tento den,+ mužům* z Judy a obyvatelům Jeruzaléma a všem z Izraele, těm blízko a těm daleko ve všech zemích, do nichž jsi je rozehnal za jejich nevěrnost, s níž proti tobě jednali.+

16 Jehovo,* kéž se, prosím, podle všech tvých skutků spravedlnosti+ obrátí tvůj hněv a tvůj vztek zpět od tvého města Jeruzaléma, tvé svaté hory;+ vždyť kvůli našim hříchům a kvůli provinění našich praotců+ je Jeruzalém a tvůj lid předmětem pohany všem okolo nás.+