7 Ať ničema opustí svou cestu+ a muž, který škodí, své myšlenky;+ a ať se vrátí k Jehovovi, který se nad ním smiluje,+ a k našemu Bohu, neboť ve velkém měřítku odpustí.+

31 A vystavěli výšiny Tofetu,+ který je v údolí syna Hinnomova*+, aby pálili své syny a své dcery v ohni,+ něco, co jsem nepřikázal a co mi nevyvstalo v srdci.‘+

8 a ten národ se opravdu obrátí zpět od své špatnosti, proti níž jsem mluvil,+ také pocítím lítost nad neštěstím, které jsem na něm zamýšlel vykonat.+

11 Řekni jim: ‚„Jakože jsem živý,“ je výrok Svrchovaného Pána Jehovy, „mám potěšení ne ze smrti ničemného,+ ale z toho, že se ničemný obrací zpět od své cesty+ a skutečně zůstává naživu.+ Obraťte se zpět, obraťte se zpět od svých špatných cest,+ neboť proč byste měli umírat, izraelský dome?“‘+

10 Vždyť oni nás obvykle ukázňovali po několik málo dnů podle toho, co se jim zdálo dobré,+ ale on to činí pro náš užitek, abychom se podíleli na jeho svatosti.+

13 Když je někdo ve zkoušce,+ ať neříká: „Jsem zkoušen Bohem.“ Vždyť Bůh nemůže být zkoušen zlými věcmi ani sám nikoho nezkouší.

9 Jehova* není pomalý vzhledem ke svému slibu,+ jak [to] někteří lidé pokládají za pomalost, ale je k vám trpělivý, protože netouží, aby byl někdo zahuben, ale touží, aby všichni dosáhli pokání.*+