17 rozhodně však vykonáme každé slovo, které vyšlo z našich úst,+ abychom přinášeli obětní dým ‚královně nebes‘*+ a vylévali* jí tekuté oběti,+ právě jak jsme dělávali my+ a naši praotcové,+ naši králové+ a naše knížata v judských městech a na ulicích Jeruzaléma, když jsme bývali nasyceni chlebem a vedlo se nám dobře a neviděli jsme vůbec žádné neštěstí.+

19 A můj chléb, který jsem ti dal — jemnou mouku a olej a med, které jsem ti dával k jídlu —,+ to jsi také skutečně kladla před ně jako uklidňující* vůni,+ a stávalo se to ustavičně,‘ je výrok Svrchovaného Pána Jehovy.“