Jeremjáš

32 Slovo, které přišlo k Jeremjášovi od Jehovy v desátém roce judského krále Sedekjáše,+ totiž v osmnáctém roce Nebukadrecarově.+ 2 A tehdy vojenské síly babylónského krále obléhaly Jeruzalém;+ a prorok Jeremjáš, ten byl zadržován na Nádvoří stráže,+ které je v domě judského krále, 3 protože judský král Sedekjáš ho zadržel+ a řekl:

„Jak to, že prorokuješ+ a říkáš: ‚Tak řekl Jehova: „Hle, dávám toto město do ruky babylónského krále a jistě je dobude;+ 4 ani judský král Sedekjáš neunikne z ruky Chaldejců, neboť bude zcela jistě vydán do ruky babylónského krále a jeho ústa budou skutečně mluvit s ústy onoho a jeho vlastní oči dokonce uvidí oči onoho“‘;+ 5 ‚a vezme Sedekjáše do Babylóna, a tam setrvá, dokud k němu neobrátím svou pozornost,‘+ je Jehovův výrok; ‚ačkoli stále válčíte proti Chaldejcům, nebudete mít úspěch‘?“+

6 A Jeremjáš přistoupil k tomu, aby řekl: „Přišlo ke mně Jehovovo slovo a říkalo: 7 ‚Hle, přichází k tobě Chanamel, syn tvého strýce Šalluma z otcovy strany, a říká: „Kup si mé pole, které je v Anatotu,+ protože ti patří výkupní právo, abys [je] koupil.“‘“+

8 Časem ke mně podle Jehovova slova na Nádvoří stráže+ vešel Chanamel, syn mého strýce z otcovy strany, a přistoupil k tomu, aby mi řekl: „Kup,* prosím, mé pole, které je v Anatotu,+ jenž je v Benjamínově zemi,+ neboť právo dědičného vlastnictví je tvoje a výkupní moc je tvoje. Kup si [je].“ Tehdy jsem věděl, že to bylo Jehovovo slovo.+

9 Přistoupil jsem tedy k tomu, abych koupil od Chanamela,+ syna svého strýce z otcovy strany, pole, jež bylo v Anatotu.+ A začal jsem mu odvažovat peníze,+ sedm šekelů* a deset kousků stříbra. 10 Pak jsem [to] napsal na listinu+ a připevnil pečeť+ a vzal jsem si svědky,+ když jsem vážil+ peníze na vahách. 11 Potom jsem vzal listinu o koupi, tu zapečetěnou podle přikázání a předpisů,+ a tu, která zůstala otevřená; 12 a dal jsem pak listinu o koupi Barukovi,+ synu Nerijáše,+ syna Machsejášova, před očima Chanamela, [syna] mého strýce z otcovy strany, a před očima svědků, těch, kteří se napsali na listinu o koupi,+ před očima všech Židů, kteří seděli na Nádvoří stráže.+

13 Tu jsem přikázal před jejich očima Barukovi a řekl jsem: 14 „Tak řekl Jehova vojsk, BŮH Izraele: ‚Vezmi tyto listiny, tu listinu o koupi, ano tu zapečetěnou, a tu druhou listinu, jež zůstala otevřená,+ [a] uložíš je také do hliněné nádoby, aby vydržely mnoho dnů.‘ 15 Tak totiž řekl Jehova vojsk, BŮH Izraele: ‚Ještě se v této zemi budou kupovat domy a pole a vinice.‘“+

16 A potom, co jsem dal listinu o koupi Barukovi,+ synu Nerijášovu,+ jsem se začal modlit k Jehovovi+ a říkat: 17 „Běda, Svrchovaný Pane Jehovo!+ Hle, sám jsi udělal nebesa a zemi svou velkou mocí+ a svou vztaženou paží!+ Celá ta záležitost není příliš podivuhodná pro tebe,+ 18 Toho, který projevuje milující laskavost tisícům+ a oplácí provinění otců do náruče synů po nich,+ [pravého] Boha,* Velkého,+ Silného,*+ jehož jméno+ je Jehova vojsk,+ 19 velkého v radě+ a hojného v činech,+ tebe, jehož oči jsou otevřeny nade všemi cestami synů lidí,*+ abys dal každému podle jeho cest a podle ovoce jeho jednání;+ 20 tebe, který jsi postavil znamení a zázraky v egyptské zemi až po dnešek a v Izraeli a mezi lidmi,*+ aby sis pro sebe udělal jméno, právě jako v tento den.+ 21 A přistoupil jsi k tomu, abys vyvedl svůj lid Izrael z egyptské země+ se znameními a se zázraky+ a silnou rukou a vztaženou paží a s velikou strašlivostí.+

22 Časem jsi jim dal tuto zemi, o které jsi přísahal jejich praotcům, že jim ji dáš,+ zemi, která oplývá mlékem a medem.+ 23 A přistoupili k tomu, aby vešli a vzali ji do vlastnictví,+ ale neposlouchali tvůj hlas a nechodili v tvém zákoně.+ Všechny věci, které jsi jim přikázal dělat, nedělali,+ takže jsi způsobil, aby je postihlo všechno tohle neštěstí.+ 24 Pohleď, muži přišli k městu s obléhacími náspy,+ aby je dobyli,+ a kvůli meči+ a hladu+ a moru+ bude samotné město jistě vydáno do ruky Chaldejců, kteří proti němu bojují;+ a co jsi řekl, to se stalo a tady [to] vidíš.+ 25 Přesto jsi mi sám řekl, Svrchovaný Pane Jehovo: ‚Kup si pole za peníze+ a vezmi si svědky‘,+ ačkoli město bude vydáno do ruky Chaldejců.“+

26 Na to k Jeremjášovi přišlo Jehovovo slovo a říkalo: 27 „Zde jsem já, Jehova, BŮH všeho těla.+ Je pro mne vůbec nějaká záležitost příliš podivuhodná?+ 28 Proto tak řekl Jehova: ‚Hle, vydávám toto město do ruky Chaldejců a do ruky babylónského krále Nebukadrecara, a dobude je.+ 29 A Chaldejci, kteří proti tomuto městu bojují, vejdou a podpálí toto město ohněm a spálí+ je i domy, na jejichž střechách přinášeli obětní dým Baalovi a vylévali tekuté oběti jiným bohům,* aby mě uráželi.‘+

30 ‚Izraelští synové a judští synové se totiž od svého mládí prokazují být jen jako ti, kteří činí, co je špatné v mých očích;+ vždyť izraelští synové mě dokonce urážejí dílem svých rukou,‘+ je Jehovův výrok. 31 ‚Vždyť tohle město se ode dne, kdy je postavili, až po tento den neprokázalo být [jako] nic jiného než příčina hněvu ve mně+ a příčina vzteku ve mně, abych je odstranil od svého obličeje,+ 32 kvůli vší špatnosti izraelských synů+ a judských synů,+ kterou činili, aby mě uráželi,+ oni, jejich králové,+ jejich knížata,+ jejich kněží+ a jejich proroci+ a judští muži* a obyvatelé Jeruzaléma. 33 A obraceli se ke mně zády, a ne obličejem;+ třebaže byli vyučováni, když se časně vstávalo a vyučovalo se, nikdo z nich nenaslouchal, aby přijal ukázňování.+ 34 A své ohavnosti dávali do domu, nad nímž se vzývá mé vlastní jméno, aby jej poskvrnili.+ 35 Nastavěli navíc Baalovy výšiny,+ které jsou v údolí syna Hinnomova,*+ aby přiměli své syny a své dcery procházet [ohněm]+ k Molekovi,+ něco, co jsem jim nepřikázal+ ani mi to nevyvstalo v srdci, abych učinil tu odpornou věc+ proto, abych přiměl Judu hřešit.‘+

36 A nyní proto tak řekl Jehova, BŮH Izraele, o tomto městě, o kterém říkáte, že bude jistě vydáno do ruky babylónského krále mečem a hladem a morem:+ 37 ‚Hle, sbírám je ze všech zemí, do kterých je rozeženu ve svém hněvu a ve svém vzteku a ve velkém rozhořčení;+ a přivedu je zpět na toto místo a nechám je bydlet v bezpečí.+ 38 A jistě se stanou mým lidem+ a sám se stanu jejich Bohem.+ 39 A dám jim jedno srdce+ a jednu cestu, aby se mě vždycky* báli pro dobro své a svých synů po sobě.+ 40 A uzavřu s nimi smlouvu trvající na neurčito,+ že se [z místa] za nimi neobrátím zpět, abych jim činil dobro;+ a vložím jim do srdce bázeň přede mnou, aby ode mne neodbočili.+ 41 A budu nad nimi jásat, abych jim činil dobro,+ a zasadím je v této zemi+ v opravdovosti* celým svým srdcem a celou svou duší.‘“

42 „Tak totiž řekl Jehova: ‚Právě jak jsem na tento lid uvedl všechno to velké neštěstí, tak na ně uvádím všechnu dobrotu, o níž vzhledem k nim mluvím.+ 43 A jistě se budou kupovat pole* v této zemi,+ o níž budete říkat: „Je to opuštěný úhor+ bez člověka* a domácího zvířete. Byla vydána do ruky Chaldejců.“‘+

44 ‚Za peníze si lidé nakoupí pole a bude se [to] zaznamenávat do listiny+ a pečetit a budou se brát svědci+ v Benjamínově zemi+ a v okolí Jeruzaléma+ a v judských městech+ a v městech hornatého kraje a v městech nížiny*+ a v  městech jihu,*+ protože přivedu zpět jejich zajatce,‘+ je Jehovův výrok.“