Matouš

26 Když Ježíš ukončil všechna tato slova, řekl svým učedníkům: 2 „Víte, že od nynějška za dva dny nastane pasach+ a Syn člověka má být vydán, aby byl přibit na kůl.“*+

3 Potom se přední kněží a starší muži lidu shromáždili na nádvoří velekněze, který byl nazýván Kaifáš,+ 4 a radili se+ spolu, aby se Ježíše zmocnili lstivým úskokem a aby ho zabili. 5 Říkali si však: „Ne ve svátek, aby mezi lidmi nevznikla vřava.“+

6 Zatímco byl Ježíš v Betanii+ v domě Šimona, toho malomocného,+ 7 přistoupila k němu žena s alabastrovou nádobkou drahého vonného oleje+ a začala mu jej lít na hlavu, když spočíval u stolu. 8 Když to viděli učedníci, rozhořčili se a řekli: „K čemu to plýtvání?+ 9 Vždyť se to mohlo za mnoho prodat a dát chudým.“+ 10 Ježíš si to uvědomil+ a řekl jim: „Proč se pokoušíte dělat té ženě těžkosti? Vždyť mi prokázala znamenitý skutek.+ 11 Chudé+ máte totiž u sebe vždy, mne ale nebudete mít vždy.+ 12 Když totiž tato žena dala vonný olej na mé tělo, udělala to jako přípravu k mému pohřbu.+ 13 Vpravdě vám říkám: Kdekoli v celém světě* se bude kázat* tato dobrá zpráva, jistě se bude také vyprávět, co udělala tato žena, jako upomínka na ni.“+

14 Potom jeden z dvanácti, zvaný Jidáš Iškariotský,+ šel k předním kněžím 15 a řekl: „Co mi dáte, když vám ho zradím?“+ Stanovili mu třicet kousků stříbra.+ 16 Od té doby stále hledal vhodnou příležitost, aby ho zradil.+

17 První den* nekvašených chlebů+ učedníci přišli k Ježíšovi a řekli: „Kde chceš, abychom ti připravili jídlo pasach?“+ 18 Řekl: „Jděte do města k Tomu a tomu+ a řekněte mu: Učitel říká: ‚Můj ustanovený čas je blízko; budu slavit pasach se svými učedníky u tebe doma.‘“+ 19 A učedníci udělali, jak jim Ježíš nařídil, a přichystali věci k pasachu.+

20 A když nadešel večer,+ spočíval u stolu s dvanácti učedníky.+ 21 Zatímco jedli, řekl: „Vpravdě vám říkám: Jeden z vás mě zradí.“+ 22 Velmi se nad tím zarmoutili a začali mu říkat každý zvlášť: „Pane, že to nejsem já?“+ 23 Odpověděl a řekl: „Kdo se mnou namáčí ruku v míse, to je ten, kdo mě zradí.+ 24 Syn člověka opravdu odchází, právě jak je o něm napsáno,+ ale běda+ tomu muži, skrze něhož je Syn člověka zrazen!+ Bývalo by pro něho znamenitější, kdyby se ten člověk nenarodil.“ 25 Jidáš, který se ho chystal zradit, mu odpověděl a řekl: „Že to nejsem já, Rabbi?“ Řekl mu: „Ty sám jsi [to] řekl.“

26 Když dále jedli, Ježíš vzal chléb,+ a když vyslovil požehnání, rozlámal jej,+ dával jej učedníkům a řekl: „Vezměte, jezte. To znamená* mé tělo.“+ 27 Také vzal pohár,+ a když vzdal díky, dal jim jej a řekl: „Pijte z něho vy všichni;+ 28 neboť to znamená+ mou ‚krev+ smlouvy‘,+ která má být vylita ve prospěch mnohých+ na odpuštění hříchů.+ 29 Ale říkám vám: Od nynějška rozhodně nebudu pít z tohoto plodu révy až do toho dne, kdy ho budu pít nový* s vámi v království svého Otce.“+ 30 Nakonec když zazpívali chvály,*+ vyšli na Olivovou horu.+

31 Tehdy jim Ježíš řekl: „Všichni tuto noc klopýtnete ve spojitosti se mnou, neboť je napsáno: ‚Udeřím pastýře a ovce stáda budou rozptýleny.‘+ 32 Ale až budu vzbuzen, předejdu vás do Galileje.“+ 33 Petr mu však odpověděl a řekl: „I když všichni ostatní klopýtnou ve spojitosti s tebou, já nikdy neklopýtnu!“+ 34 Ježíš mu řekl: „Vpravdě ti říkám: Tuto noc, dříve než kohout zakokrhá, mě třikrát zapřeš.“+ 35 Petr mu řekl: „I kdybych musel s tebou zemřít, rozhodně tě nezapřu.“ Všichni ostatní učedníci také říkali totéž.+

36 Potom s nimi Ježíš přišel na místo+ zvané Getsemane a řekl učedníkům: „Posaďte se zde, zatímco poodejdu a budu se modlit.“+ 37 A vzal s sebou Petra a dva Zebedeovy syny+ a začal být zarmoucen a bolestně znepokojen.+ 38 Tehdy jim řekl: „Má duše je hluboce zarmoucena, až k smrti.+ Zůstaňte zde a zůstaňte se mnou bdělí.“+ 39 A šel kousek kupředu, padl na tvář, modlil se+ a řekl: „Můj Otče, jestliže je to možné, ať ode mne odejde tento pohár.+ Ale ne jak já chci,+ ale jak ty chceš.“+

40 A přišel k učedníkům a nalezl je, jak spí, a řekl Petrovi: „Což jste se mnou nemohli ani jednu hodinu bdít?+ 41 Zůstaňte bdělí+ a modlete+ se neustále, abyste neupadli do pokušení.+ Duch je ovšem dychtivý, ale tělo je slabé.“+ 42 Opět odešel podruhé,+ modlil se a řekl: „Můj Otče, jestliže není možné, aby odešel, aniž jej vypiji, ať se stane tvá vůle.“+ 43 A opět přišel a nalezl je, jak spí, protože jejich oči byly ztěžklé.+ 44 Opustil je tedy a opět odešel a potřetí se modlil+ a ještě jednou řekl totéž slovo. 45 Potom přišel k učedníkům a řekl jim: „V době, jako je tato, spíte a odpočíváte! Pohleďte, přiblížila se hodina, kdy má být Syn člověka zrazen do rukou hříšníků.+ 46 Vstaňte, pojďme. Pohleďte, můj zrádce se přiblížil.“+ 47 A zatímco ještě mluvil, pohleďme, přišel Jidáš,+ jeden z dvanácti, a s ním velký zástup od předních kněží a starších mužů lidu, s meči+ a kyji.+

48 A jeho zrádce jim dal znamení a řekl: „Je to ten, koho políbím; vezměte ho do vazby.“+ 49 A šel přímo k Ježíšovi a řekl: „Dobrý den, Rabbi!“+ a velmi něžně ho políbil.+ 50 Ale Ježíš+ mu řekl: „Člověče, proč jsi zde?“ Potom postoupili kupředu a vložili na Ježíše ruce a vzali ho do vazby.+ 51 Ale pohleďme, jeden z těch, kdo byli s Ježíšem, vztáhl ruku a vytasil meč a udeřil veleknězova otroka a uťal mu ucho.+ 52 Tehdy mu Ježíš řekl: „Vrať svůj meč zpátky na jeho místo,+ neboť všichni, kdo berou meč, mečem zahynou.+ 53 Nebo si myslíš, že se nemohu obrátit na svého Otce, aby mi opatřil v tomto okamžiku více než dvanáct legií andělů?+ 54 Jak by se v tom případě splnila Písma, že se to musí takto stát?“ 55 V tu hodinu Ježíš řekl zástupům: „Vyšli jste s meči a kyji jako proti lupiči, abyste mě zatkli?+ Den co den jsem sedával v chrámu+ a vyučoval, a přece jste mě nevzali do vazby. 56 Ale to všechno se stalo, aby se splnila písma proroků.“+ Potom ho všichni učedníci zanechali a uprchli.+

57 Ti, kdo Ježíše vzali do vazby, ho odvedli k veleknězi Kaifášovi,+ kde se shromáždili znalci Zákona a starší muži.+ 58 Petr ho však stále následoval zpovzdálí až na nádvoří+ velekněze, a když vešel, seděl s domácími sloužícími, aby viděl výsledek.*+

59 Přední kněží a celý Sanhedrin* mezitím hledali falešné svědectví proti Ježíšovi, aby ho usmrtili,+ 60 ale žádné nenašli, ačkoli předstoupilo mnoho falešných svědků.+ Později předstoupili dva 61 a řekli: „Tento muž řekl: ‚Jsem schopen zbořit Boží chrám* a vystavět ho ve třech dnech.‘“+ 62 A tak povstal velekněz a řekl mu: „Nemáš co odpovědět? O čem svědčí ti [lidé] proti tobě?“+ 63 Ale Ježíš stále mlčel.+ Proto mu velekněz řekl: „Zavazuji tě přísahou při živém Bohu,+ abys nám pověděl, zda jsi KRISTUS,+ Boží Syn!“ 64 Ježíš mu řekl:+ „Ty sám jsi [to] řekl.+ Přesto vám říkám: Od nynějška+ uvidíte Syna člověka,+ jak sedí na pravici+ moci a přichází* na nebeských oblacích.“+ 65 Potom velekněz roztrhl své svrchní oděvy a řekl: „Rouhal se!+ Jaké svědky ještě potřebujeme?+ Vizte! Nyní jste slyšeli rouhání.+ 66 Jaký je váš názor?“ Odpověděli a řekli: „Podléhá smrti.“+ 67 Potom mu plivali do obličeje+ a tloukli+ ho pěstmi. Jiní ho políčkovali+ 68 a říkali: „Prorokuj nám, ty Kriste.+ Kdo tě udeřil?“+

69 Petr seděl venku na nádvoří; a přišla k němu jedna služka a řekla: „Také ty jsi byl s Ježíšem Galilejským!“+ 70 Ale přede všemi to popřel a řekl: „Nevím, o čem mluvíš.“ 71 Když vyšel k domovní bráně, všimla si ho jiná dívka a řekla těm, [kdo] tam [byli]: „Tento muž byl s Ježíšem Nazaretským.“+ 72 A znovu to popřel s přísahou: „Neznám toho člověka!“+ 73 Za malou chvíli přišli ti, kdo stáli kolem, a řekli Petrovi: „Také ty jsi jistě jeden z nich, tvé nářečí tě totiž vskutku prozrazuje.“+ 74 Potom se začal zaklínat a přísahat: „Neznám toho člověka!“ A vzápětí zakokrhal kohout.+ 75 A Petr si připomněl výrok, který Ježíš pronesl, totiž: „Než kohout zakokrhá, třikrát mě zapřeš.“+ A vyšel ven a hořce plakal.+