„Nikdy se nevzdávej“
WILMA Rudolphová byla při narození drobounká a neduživá. Chodit začala teprve ve čtyřech letech. Potom těžce onemocněla. Dostala spálu a zápal plic. Přežila, ale levá noha jí zůstala ochrnutá. Její maminka byla rozhodnuta, že Wilma bude opět chodit. Masírovala jí tedy ochablou nohu a neučila své tři starší děti dělat totéž. Každý den pak na čtyři směny „třeli Wilmu“.
Když bylo Wilmě osm let, chodila s pomocí nožní dlahy. Brzy si hrála a běhala. Byla rozhodnutá, že nad svou tělesnou vadou zvítězí. Pomohlo jí cvičení a také matčina rada: „Nikdy se nevzdávej.“
A Wilma se nevzdávala. Na olympijských hrách v Římě v roce 1960 získala tři zlaté medaile. Vyhrála závod v běhu na 100 i na 200 metrů a doběhla první i v posledním úseku štafety na čtyřikrát 100 metrů.
V době první světové války utrpěl sedmiletý Glenn Cunningham velmi těžké popáleniny na nohou. Několik měsíců byl upoutaný na lůžko a lékaři říkali, že už zřejmě nikdy nebude chodit. Maminka mu denně masírovala poškozené svaly a nutila ho, aby chodil a později i běhal. Glenn se nevzdával. Časem dokonce vyhrál 21 z 31 závodů na jednu míli na kryté dráze v Madison Square Garden. A v roce 1934 vytvořil v běhu na jednu míli světový rekord.
Každý z nás někdy v životě čelí nezdaru nebo nějaké překážce. Často to bývají zdravotní potíže. Místo toho, abychom se smířili s porážkou, bude lepší rozhodnout se, že se nevzdáme! ‚Nevzdáváme se‘, napsal ve spojitosti s duchovním úsilím apoštol Pavel. „I když člověk, jímž jsme zevně [naše hmotné tělo], chřadne, člověk, jímž jsme uvnitř, je jistě den za dnem obnovován [neboli dostává čerstvou sílu].“ - 2. Korinťanům 4:16.
[Podpisek obrázku na straně 31]
UPI/Bettmann Newsphotos