Skály, které létají

UŽ JSTE někdy viděli, jak za jasné noci prolétla oblohou ohnivá létavice? Možná je to jen otázka času, než ji uvidíte. Podle vědců tyto ohňostroje přírody kreslí čáry po obloze asi 200 000 000krát denně!

Co jsou zač? Jsou to jen kusy kamene nebo kovové hmoty, kterým se říká meteoroidy. Když vletí do zemské atmosféry, rozžhaví se do běla. Jejich zářivá světlá stopa na obloze, která je pozorovatelná ze země, se nazývá meteor.

Většina meteoroidů úplně shoří, než stačí dopadnout na zem, ale některé z nich intenzivní žár přežijí a dopadnou na zemský povrch. Těm se říká meteority. Někteří vědci odhadují, že každý den dopadne na zem asi tisíc tun těchto létajících kamenů.a

Nárazy jsou málokdy nebezpečné, hlavně proto, že tyto létající kameny jsou poměrně malé. Většina meteorů je totiž způsobena meteority, které nejsou větší než zrnko písku. (Viz rámeček „Skály z kosmu“.) Ale co ty tisíce větších kamenů, které létají vesmírem? Například jeden, který se jmenuje Ceres, má průměr asi tisíc kilometrů! A ví se asi o třiceti dalších kusech kamene, jejichž průměr je větší než 190 kilometrů. Tyto velké skály jsou vlastně malé planety. Vědci jim říkají asteroidy.

Co kdyby se jeden z těchto asteroidů měl srazit se Zemí? Toto zjevné nebezpečí je vážným důvodem, proč vědci asteroidy studují. Většina asteroidů sice obíhá v pásu mezi Marsem a Jupiterem, ale astronomové zjistili, že některé skutečně kříží oběžnou dráhu Země. Hrozbu srážky umocňuje existence ohromných kráterů, například Meteor Crater (také známý jako Barringer Crater) poblíž Flagstaffu v Arizoně (USA). Jedna z teorií, proč vyhynuli dinosauři, je, že se vlivem ohromného nárazu změnila atmosféra a země se dostala do dlouhého období chladu. Toto období by dinosauři nemohli přežít.

Kdyby k takové katastrofální srážce došlo dnes, lidstvo by pravděpodobně bylo zničeno. Bible však říká, že „spravedliví budou vlastnit zemi a budou na ní přebývat navždy“. (Žalm 37:29)

[Poznámka pod čarou]

[Rámeček na straně 23]

Bolid na videozáznamu

Některé meteory jsou neobvykle jasné a velké. Říká se jim bolidy. Bolid, který je na fotografii nahoře, přelétl oblohou nad několika státy USA. Poprvé byl bolid spatřen v Západní Virgínii a byl pozorovatelný na pásu země širokém přes sedm set kilometrů. Jeden úlomek, který vážil asi dvanáct kilogramů, přistál na zaparkovaném autě v Peekskillu ve státě New York.

Na této události je jedinečné to, že meteoroid vletěl do atmosféry pod tak ostrým úhlem, že vytvořil zářivý bolid, který trval déle než čtyřicet sekund. To poskytlo jedinečnou příležitost pořídit videozáznam bolidu. Ten byl skutečně pořízen nejméně ze čtrnácti míst. Podle časopisu Nature „to jsou první filmové záznamy bolidu, z něhož byl nalezen meteorit“.

Bolid se rozlétl nejméně na sedmdesát částí, které se objevily na videozáznamech jako jednotlivé zářící střely. Jako pozůstatek této události byl sice nalezen jen jeden meteorit, ale vědci se domnívají, že zemskou atmosférou možná pronikl a přistál na zemi ještě jeden nebo i více úlomků. To je všechno, co snad zbylo z ohromného meteoroidu, který předtím vážil asi dvacet tun.

[Rámeček na straně 24]

Skály z kosmu

Asteroidy: Říká se jim také planetoidy nebo planetky. Tyto velmi malé planety putují po oběžné dráze kolem Slunce. Jejich tvary jsou většinou nepravidelné, což může naznačovat, že to jsou úlomky kdysi velkých objektů.

Meteoroidy: Poměrně malé kusy kovové nebo kamenné hmoty, které plují vesmírem nebo padají atmosférou. Někteří vědci se domnívají, že meteoroidy jsou většinou úlomky asteroidů, které vznikly srážkami, anebo to jsou kamenné zbytky zaniklých komet.

Meteory: Když meteoroid pronikne do zemské atmosféry, třením o vzduch vzniká ohromný žár a jasná záře. Tento ohon tvořený horkými zářícími plyny je na okamžik viditelný jako světelná stopa na obloze. Této světelné stopě se říká meteor. Mnozí lidé jí také říkají létavice nebo padající hvězda. Většinu meteorů poprvé zahlédneme, když jsou asi sto kilometrů nad povrchem země.

Meteority: Někdy je meteoroid tak velký, že když vlétne do atmosféry, neshoří úplně a dopadne na zem. Takovému meteoroidu se říká meteorit. Některé mohou být velmi velké a těžké. Jeden meteorit v Namibii (Afrika) váží přes šedesát tun. Jiné meteority, které váží patnáct tun nebo více, byly nalezeny v Grónsku, v Mexiku a ve Spojených státech.

[Rámeček a obrázek na straně 24]

Ida a její měsíček

Když kosmická loď Galileo na své cestě k Jupiteru fotografovala asteroid jménem Ida, učinila nečekaný objev — první zdokumentovaný příklad měsíce, který obíhá kolem asteroidu. Jak informuje časopis Sky and Telescope, vědci odhadují, že tento vejcovitý měsíc, který se jmenuje Dactyl, má rozměry 1,6 kilometru krát 1,2 kilometru. Obíhá kolem asteroidu Ida ve vzdálenosti asi sto kilometrů od jeho středu. Rozměry asteroidu jsou 56 kilometrů krát 21 kilometrů. Charakter jejich infračerveného světla ukazuje na to, že jak Ida, tak její měsíček jsou částí rodiny asteroidů Koronis, o níž se předpokládá, že vznikla rozpadem jediné ohromné skály, která byla rozbita při kosmické srážce.

[Podpisek obrázku]

NASA foto/JPL

[Obrázek na straně 25]

Meteor Crater poblíž Flagstaffu v Arizoně (USA) má průměr 1200 metrů a je hluboký 200 metrů

[Podpisek]

Foto D. J. Roddy a K. Zeller, U.S. Geological Survey

[Podpisek obrázku na straně 23]

Sara Eichmiller Ruck