„Rozšiřující se propast mezi duchovními a laiky“

„V AMERICKÝCH evangelických církvích se rozšiřuje propast mezi duchovenstvem a laiky,“ píše Robert K. Johnston, profesor teologie a kultury. V časopise Světové rady církví Ministerial Formation se zmiňuje o některých faktorech, které jsou příčinou tohoto odcizení: Jak rostou tlaky v rodině, žádají pastoři pracovní dobu připomínající „víkendové služby lékařů“. Jestliže pastor pracuje přesčas, očekává, že mu jeho úsilí bude uhrazeno. Kromě toho, říká profesor, „jak rostou etické a právní tlaky“, semináře chtějí předejít problémům, a tak své absolventy nabádají, aby si hledali „blízké přátele jen v rámci svého ‚klubu‘ jiných duchovních“ a aby se svými farníky jednali jako s „klienty“. Nepřekvapuje tedy, že mnoho farníků se na své pastory dívá jako na ty, kdo patří k elitě a nejsou v kontaktu s potřebami a problémy běžného věřícího.

Jací pastoři by mohli propast překlenout? Jeden výzkum, který analyzoval, proč pastoři ve své službě selhávají, odhalil, že farníci nepovažují za podstatné pastorovy akademické znalosti a profesionální kvalifikaci. Členové církve nehledají intelektuálního velikána, výmluvného řečníka či zdatného úředníka. Především chtějí, aby jejich pastor byl „mužem Božím“, který uplatňuje to, co káže. Jestliže tato vlastnost chybí, pak „žádné množství sdělených informací a žádná míra projevené zdatnosti“ propast nepřeklene, konstatuje profesor Johnston.

Co o požadavcích na staršího ve sboru říká Bible? „Dozorce by tedy měl být bez výtky, manžel jedné manželky, umírněný v návycích, zdravé mysli, pořádný, pohostinný, způsobilý vyučovat, ne opilý výtržník, ne rváč, ale rozumný, ne útočný, ne milovník peněz, muž, který předsedá znamenitým způsobem své vlastní domácnosti, jenž má děti v podřízenosti se vší vážností . . . Navíc by měl také mít znamenité svědectví od lidí, kteří jsou vně, aby neupadl do pohany a do Ďáblovy léčky.“ (1. Timoteovi 3:2–4, 7)