AKÁCIE

[heb. šit·tahʹ].

Strom, který dobře rostl v pustině, kde Izraelité přebývali. Bylo možné z něho získat poměrně velká prkna (podle 2Mo 36:20, 21 dlouhá téměř 4,5 m), která Izraelité použili při stavbě přenosného svatostánku. Po vstupu Izraelitů do Zaslíbené země se zmínka o tomto stromu již z biblické zprávy téměř vytrácí. Možná to svědčí o skutečnosti, že se v Palestině běžně nevyskytoval. Takový popis se hodí na akácii egyptskou (Acacia seyal) a na druh Acacia tortilis mnohem lépe než na jiné druhy rostlinstva z té oblasti. Tyto akácie jsou dosud běžné v Negebu a v oblasti Sinaje a některé se vyskytují po celém údolí Jordánu na J od Galilejského moře, ale ne v sev. Palestině.

Je zajímavé si všimnout, že slovo seyal je arabský výraz pro „bystřinu“ a že přirozeným prostředím, kde rostou akácie, jsou říční údolí neboli vádí, kterými se v období dešťů valí bystřiny a která nacházíme v jinak vyprahlých, pouštních oblastech kolem Mrtvého moře a směrem na J do Arabské pouště a na Sinajský poloostrov. Joelovo proroctví (3:18) říká: „Z Jehovova domu bude vycházet zřídlo a zavlaží říční údolí Akácií,“ což je zřejmě místo, které jinak obvykle bývalo suché. (Viz heslo ŠITTIM č. 2.) V Izajášovi 41:19 Jehova říká: „Do pustiny postavím cedr, akácii a myrtu a olivovník.“ O třech stromech, které normálně rostou ve velmi úrodné půdě, je zde předpověděno, že následkem Božího zavlažovacího opatření budou růst společně s akáciemi, které mají rády poušť. (Iz 41:17, 18)

Akácie má mnoho dlouhých trnů, které vyčnívají ze široce se rozprostírajících větví. Tyto větve se obvykle proplétají s větvemi sousedních akácií a vytvářejí hustou spleť; tato skutečnost nepochybně vysvětluje, proč slovo akácie je v biblické zprávě téměř vždy používáno v množném čísle šit·timʹ. Akácie může dorůst do výše 6 až 8 m, ale často vypadá jako keř. Má měkké, vějířovité listy, je obsypána příjemně vonícími žlutými květy a plodí zkroucené špičaté lusky. Hrubá černá kůra pokrývá velmi tvrdé, jemně vláknité, těžké dřevo, které vzdoruje útokům hmyzu. Pro tyto vlastnosti a kvůli tomu, že bylo dostupné v poušti, se dřevo akácie zvlášť dobře hodilo jako stavební materiál na svatostánek a na jeho zařízení. Bylo použito na truhlu smlouvy (2Mo 25:10; 37:1), na stůl pro chléb vystavení (2Mo 25:23; 37:10), na oltáře (2Mo 27:1; 37:25; 38:1), na tyče k nošení těchto předmětů (2Mo 25:13, 28; 27:6; 30:5; 37:4, 15, 28; 38:6), na sloupy pro oponu a zástěnu (2Mo 26:32, 37; 36:36), na dílcové rámy (2Mo 26:15; 36:20) a na jejich spojovací tyče (2Mo 26:26; 36:31).

Dřevo akácie je jemně vláknité, má sytou, oranžově hnědou barvu a je trvanlivé, a proto má stále velkou cenu pro umělecké truhlářské práce. Starověcí Egypťané uzavírali rakve se svými mumiemi víkem z akáciového dřeva a toto dřevo používali na stavbu svých lodí. Určité druhy akácií poskytují také arabskou gumu, se kterou se pak obchoduje.