NÁHODNÁ PŘÍHODA, NEHODA

Nepředvídané události, k nimž dochází následkem neznalosti, neopatrnosti nebo okolností, jimž nelze zabránit, a které způsobí ztrátu, ublížení nebo poškození, jsou všeobecně označovány jako náhodné příhody nebo nehody. Hebrejské slovo ʼa·sónʹ zřejmě doslova znamená „uzdravení“ a používá se jako eufemismus k označení ‚smrtelné nehody‘. (Srovnej 1Mo 42:4, Rbi8, ppč.) Hebrejský výraz miq·rehʹ, odvozený od kořene, který znamená „potkat, postihnout“ (1Mo 44:29; 5Mo 25:18), se překládá nejen jako „náhoda“ (1Sa 6:9), ale také jako „nahodilost“ (Ka 2:14, 15; 3:19) a „náhodou“. (Rut 2:3)

Jákob se bál, že by se jeho milovanému synu Benjamínovi mohla stát nějaká smrtelná nehoda, kdyby mu dovolil, aby se svými bratry odešel do Egypta. (1Mo 42:4, 38) Filištíni vrátili Jehovovu truhlu, aby vyzkoušeli, zda rána v podobě hemoroidů, která je postihla, byla od Jehovy, nebo zda to byla pouhá ‚náhoda‘. (1Sa 6:9) Šalomoun si uvědomoval, že se každý může stát obětí nepředvídané události. (Ka 9:11)

Mojžíšský Zákon činil rozdíl mezi nehodou, která se prokázala jako smrtelná, a mezi nehodou, která smrtelná nebyla. (2Mo 21:22–25) Rozlišoval také zabití úmyslné a neúmyslné. Za úmyslnou vraždu byl nařízen trest smrti; pro ty, kdo se provinili tím, že člověka zabili nešťastnou náhodou, byla zřízena útočištná města. (4Mo 35:11–25, 31; viz heslo ÚTOČIŠTNÁ MĚSTA.) Stejný zákon platil jak pro rodilé Izraelity, tak i pro cizí usedlíky, a byly dány pokyny, jaké oběti musí být přineseny, aby náhodné neboli neúmyslné hříchy byly usmířeny. (3Mo 4:1–35; 5:14–19; 4Mo 15:22–29)