ADIEL

[Bůh je ozdobou].

1. Otec Azmaveta, kterého král David ustanovil nad královským domem pokladů. (1Pa 27:25, 31)

2. Jeden z náčelníků kmene Simeon, který se v osmém století př. n. l., kdy v Judě vládl král Ezekjáš, podílel na vypuzení Chamitů z území poblíž Gedoru. (1Pa 4:36, 38–41)

3. Áronský kněz z otcovského domu Immera; jeho otcem byl Jachzera. Po návratu z vyhnanství v Babylóně sloužil Adielův syn Maasai v Jeruzalémě. (1Pa 9:12)