AMON

[1.–3.: důvěryhodný; věrný; dlouhotrvající]

1. Velitel města Samaří v době, kdy v Izraeli vládl král Achab (přibližně 940–920 př. n. l.). Do jeho péče byl svěřen prorok Mikajáš, zatímco Achab válčil proti Ramot-gileadu. (1Kr 22:10, 26; 2Pa 18:25)

2. Judský král (661–660 př. n. l.), syn ničemného krále Manasseho. Začal vládnout, když mu bylo 22 let, a dopouštěl se modlářství stejně jako jeho otec, když byl mladší. V této době se nepochybně objevily těžkosti, které jsou popsány u Sefanjáše 1:4; 3:2–4. Po dvou letech kralování byl Amon zavražděn svými vlastními sluhy. „Lid země [ʽam ha·ʼaʹrec]“ všechny ty, kdo se spikli proti králi, zabil, na trůn dosadil Amonova syna Josijáše a Amona pohřbil v „Uzzově zahradě“. (2Kr 21:19–26; 2Pa 33:20–25) Amonovo jméno je obsaženo v Ježíšově rodokmenu. (Mt 1:10)

3. Hlava rodiny určitých vyhnanců, kteří se vrátili z Babylóna a kteří patřili k ‚synům Šalomounových sluhů‘. (Ne 7:57–59) V knize Ezra 2:57 je nazván „Ami“.

4. Bůh města Théby, zvaného také No-Amon, jenž pod jménem Amon-Ra dosáhl postavení „krále bohů“ a jehož velekněz se stal hlavou veškerých egyptských kněžstev. Amon je většinou znázorňován jako člověk, který má korunu se dvěma vysokými rovnoběžnými pery, ale někdy také jako člověk s beraní hlavou nebo jako beran. Podobně jako mnoho dalších egyptských božstev je i Amon často zobrazován s crux ansata, „znamením života“. Amon, jeho manželka Mut a Chons (jeho adoptivní syn) tvořili thébskou triádu.

Velká část egyptských válečných kořistí se dostávala do Amonovy pokladnice, a tak se Amonovi kněží stali velmi mocnými a bohatými. E. A. W. Budge ve svém díle A History of Egypt (1902, sv. V, s. 205–217) podotýká, že kněží kvůli vlastnímu prospěchu možná války ve skutečnosti podporovali. V průběhu času měli Amonovi velekněží, jejichž úřad se stal dědičným, dokonce ještě větší moc než faraóni. Jeden z kněží, Herihor, nastoupil po posledním Ramesseovi na trůn. J. H. Breasted ve své knize History of Egypt popisuje, že za Hrihora (Herihora) „mohlo být prostřednictvím zvláštního orákula boha [Amona] kdykoli schváleno zákonnou cestou cokoli, co chtěl velekněz uskutečnit, a díky předem učiněným opatřením odpovídala socha boha, jíž velekněz předkládal své žádosti, vždycky příznivě . . . Díky podvodům, které kněží v případě potřeby prováděli bez jakéhokoli ohledu na zákon a právo, tak velekněz mohl všechno, co chtěl uskutečnit, schovat pod pláštík božského souhlasu.“ (1937, s. 523)

Théby a jejich boha Amona postihla řada neštěstí. O dvou z nich se zmiňuje Písmo. V sedmém století př. n. l. Asyřané, kteří bojovali pod vedením Aššurbanipala, srovnali Théby se zemí a odnesli z města veškeré bohatství. O této události mluví prorok Nahum a využívá ji ke znázornění přicházejícího zničení Ninive. (Na 3:8) Z této rány, kterou jim zasadila Asýrie, se Théby částečně vzpamatovaly a opět dosáhly určitého blahobytu, ale pouze na krátkou dobu. Jeremjáš oznámil, že Jehova vynesl rozsudek nad Egyptem a jeho bohy, tedy i nad Thébami a jejich bohem Amonem. Egypt se měl dostat do ruky Nebukadnecara, čímž měl být potupen jak Egypt, tak i jeho bohové, zvláště pak Amon z města No (Théby). (Jer 46:25, 26; viz heslo NO, NO-AMON.)