ARIEL

[Boží oltářní ohniště; nebo „Boží lev“].

1. Moabec, jehož dva syny zabil Benajáš. (2Sa 23:20; 1Pa 11:22)

2. Jeden z devíti předáků, které Ezra použil výslovně k tomu, aby přivedli způsobilé „služebníky pro dům našeho Boha“. To se stalo na jaře roku 468 př. n. l., kdy se asi 1 500 izraelských mužů pod Ezrovým vedením chystalo odejít od řeky Ahava do Jeruzaléma. (Ezr 8:15–17, 31)

3. Krycí jméno, které je u Izajáše 29:1, 2, 7 použito na Jeruzalém. V Jeruzalémě stál Boží chrám, v jehož prostorách se nacházel obětní oltář. Toto město tedy vlastně bylo Božím oltářním ohništěm. Předpokládalo se také, že bude střediskem čistého uctívání Jehovy. Poselství zaznamenané u Izajáše 29:1–4 však má zlověstný obsah a předpovídá zničení, které má postihnout Jeruzalém z rukou Babylóňanů, což se stalo v roce 607 př. n. l.; tehdy se Jeruzalém měl stát ‚oltářním ohništěm‘ v jiném smyslu: stane se městem prosáklým prolitou krví, bude stráven ohněm a naplněn těly těch, kdo padli za oběť ohnivému zničení. Základní příčiny tohoto neštěstí jsou vyjádřeny ve verších 9 až 16. Izajáš 29:7, 8 však ukazuje, že národy, které Jeruzalému způsobí takovou zkázu, svého konečného záměru nebo cíle nedosáhnou.