BECALEL

[v Božím stínu (přístřeší)].

1. Hlavní řemeslník a stavitel svatostánku, ‚syn Uriho, syna Chura z kmene Juda‘. (2Mo 31:1, 2; 1Pa 2:20) Becalela jmenoval sám Jehova a slíbil, že ‚ho naplní Božím duchem, v moudrosti a v porozumění a v poznání a v každém druhu řemeslné zručnosti, pro navrhování plánů, pro práci se zlatem a stříbrem a mědí a pro opracování kamenů, aby je vsadil, a pro práci se dřevem, aby udělal výrobky všeho druhu‘. (2Mo 31:3–5; 35:30–33) Tyto cenné materiály, s nimiž Becalel pracoval, pocházely ze štědrých příspěvků od lidí „ochotného srdce“, a ukázalo se, že těchto darů bylo „více než dost“. (2Mo 35:4–9, 20–29; 36:3–7)

Hlavním Becalelovým pomocníkem byl Oholiab (2Mo 31:6) a společně s nimi pracovalo mnoho lidí „moudrého srdce“, ale odpovědnost za řízení této složité práce měl Becalel. (2Mo 35:10–19, 25, 26, 34; 36:1, 2) Svědčí o tom skutečnost, že ve zprávě jsou používána slovesa ve třetí osobě jednotného i množného čísla, podle toho, zda se mluví o Becalelovi, nebo o jeho pomocnících. (2Mo 36–39) Becalel byl mnohostranně zručný a byl naplněn „Božím duchem“ (2Mo 35:31), a proto mohl mít dohled nad výrobou stanových látek a jejich výšivek, zlatých a měděných háčků, vnějšího stanového přikrytí z kůží, dřevěných dílcových rámů potažených zlatem, vnitřní zástěny (2Mo 36), zlatem potažené truhly smlouvy a jejích cherubínů, stolu a jeho náčiní, zlatého svícnu a oltáře pro kadidlo, předepsaného svatého oleje pomazání a kadidla (2Mo 37), oltáře pro zápalnou oběť, měděné nádrže a stojanu, nádvoří (2Mo 38), efodu a jeho náprsníku posázeného drahými kameny a kněžských rouch (2Mo 39). Stan svatostánku, truhla smlouvy a měděný oltář byly používány ještě o 475 let později, když na trůn dosedl Šalomoun. (2Pa 1:1–6)

2. Jeden ze synů Pachat-moaba, kteří na základě Ezrovy naléhavé výzvy poslali pryč své cizozemské manželky a syny. (Ezr 10:30, 44)