DALŠÍ INFORMACE
Jak se k nám dostala Bible
EXISTUJÍ spolehlivé důkazy, že Bible, inspirované Boží slovo, byla přesně opisována a předávána až do naší doby. Důkazy se skládají ze starověkých rukopisů, které jsou dnes k dispozici. Je to asi 6 000 rukopisů celých Hebrejských písem nebo jejich částí a přibližně 5 000 rukopisů Křesťanských písem v řečtině.
Původní spisy
Původní spisy Bible byly ručně napsány na takových materiálech, jako jsou papyrus a pergamen, které podléhají zkáze; není známo, že by se některý z originálů dochoval až dodnes
Opisy v hebrejštině a řečtině
Brzy po napsání originálů se začaly pořizovat ručně psané kopie. Opisovači věnovali velkou péči tomu, aby text přepsali co nejpřesněji; masoreti při opisování dokonce počítali písmena
Rané překlady
K tomu, aby Písmo bylo k dispozici i v jiných jazycích, byly potřeba překlady Bible. Dodnes existují rukopisy tak raných verzí, jako je Septuaginta (překlad Hebrejských písem do řečtiny pořízený ve třetím a druhém století př. n. l.) a Jeronýmova Vulgáta (překlad hebrejského a řeckého textu do latiny původně vyhotovený asi roku 400 n. l.)
Vzorové texty
Na základě srovnání a studia stovek existujících rukopisů Bible připravili učenci vzorové texty. Tato tištěná vydání textů v původních jazycích předkládají ty nejlepší verze, které jsou k dispozici, a přitom upozorňují na obměny, které snad jsou v některých rukopisech. Texty Hebrejských písem se srovnávacími poznámkami pod čarou byly připraveny takovými učenci, jako byli Ginsburg a Kittel. Mezi vzorovými texty Křesťanských řeckých písem jsou texty vydané Westcottem a Hortem a také Nestlem a Alandem
Moderní překlady
Překladatelé Bible dnes obecně používají vzorové texty v původních jazycích k vytvoření moderních překladů
Hebrejská písma
Jeskyně v Kumránu, nedaleko severozápadního břehu Mrtvého moře, kde bylo objeveno mnoho starověkých svitků Bible
Část Izajášova svitku od Mrtvého moře (svitek pochází z konce 2. století př. n. l.). Při srovnání s masoretským textem, který je o více než tisíc let mladší, byly objeveny jen drobné odchylky, které se většinou týkaly pravopisu
Část Aleppského kodexu. Povšimněte si, že hebrejské písmeno ʽaʹjin je napsáno výše. Je to upozornění, že jde o prostřední písmeno Žalmů (80:13). Masoretská poznámka na okraji zvlášť upozorňuje na toto písmeno. První písaři počítali dokonce písmena, která opisovali. Masoreti do textu přidávali samohlásky a akcenty, jak je vidět nad a pod souhláskovým textem
Křesťanská řecká písma
Papyrus Rylands 457 (P52) — na obou stranách fragmentu je Janovo evangelium. Zlomek je datován do první poloviny 2. století n. l., tedy jen několik desetiletí potom, co byl sepsán originál
Sinajský rukopis — pergamenový kodex ze 4. století n. l. Obsahuje celá Křesťanská řecká písma a část řecké Septuaginty, překladu Hebrejských písem
Klášter svaté Kateřiny u hory Sinaj. Zde byl nalezen Sinajský rukopis. Ten je dnes uložen v Britské knihovně
Srovnání a studium tisíců starověkých rukopisů poskytují důkazy, že Písmo se k nám dostalo ve spolehlivé podobě. Sir Frederic Kenyon řekl: „Celkovým výsledkem všech těchto objevů a veškerého tohoto studia je posílení důkazu o autentičnosti Písma a posílení našeho přesvědčení, že máme v rukou skutečně ryzí, věrohodné Slovo Boží.“ (The Story of the Bible, 1937, s. 144)