KEŘ

[heb. siʹach].

Nízká, hustě rozvětvená dřevina. Hebrejské slovo siʹach se v Bibli objevuje pouze čtyřikrát — v 1. Mojžíšově 2:5; 21:15 a u Joba 30:4, 7. Některé stromy v oblasti Palestiny by bylo možná vhodnější pokládat za keře včetně zakrslého jalovce, cicimku a janovce; zatímco jiné stromy jako akát, myrta, styrač, tamaryšek a vrba mají často nebo obvykle velikost a vzhled keře.

V pustině Beer-šeby hodila zoufalá Hagar Išmaela pod keř (1Mo 21:15), a Job popisoval, že lidé, kteří žili v bezvodé oblasti, „trhali slanou bylinu u keřů“ a křičívali v keřích. (Job 30:4, 7)

Předpokládá se, že hořící keř, jímž anděl zaujal Mojžíše a z něhož s ním mluvil, byl určitý druh trnitého keře (heb. senehʹ). (2Mo 3:2–5; 5Mo 33:16) Když se v Řeckých písmech zmiňovali o této události křesťanští pisatelé, použili řecké slovo baʹtos, které znamená ostružiní nebo jakýkoli trnitý keř. (Mr 12:26; Lk 20:37; Sk 7:30, 35) Řecky se ostružinám říká baʹton (odvozeno od baʹtos), a lexikografové tudíž spojují trnitý keř (senehʹ) s ostružiníkem (Rubus sanctus), jenž se v Sýrii a v převážné části Palestiny běžně vyskytuje. V dnešní době však na Sinajském poloostrově již neroste divoce. Jiní znalci proto dávají přednost spojení s některými druhy akácií, protože tyto trnité, keřovité stromy jsou v sinajské oblasti zcela běžné. Není to však možné určit přesně.