KOLOSY

[možná „obrovský“].

Město v jz. Malé Asii. Ve dnech apoštola Pavla byly Kolosy v římské provincii Asie, která však tvořila část starověké oblasti Frýgie. Dnes je toto místo neobydlené. Město leželo v blízkosti horní části údolí řeky Lykos, asi 18 km na VJV od Laodiceje (blízko dnešního Denizli). Údolí řeky Lykos je v oblasti Kolos úzké, ohraničené vysokými útesy, ale dále na SZ se rozšiřuje v soutoku řeky Lykos a řeky Meander (Menderes). Tímto údolím vedla hlavní cesta z Efezu a z egejského pobřeží na V až k Eufratu. Na SZ se zde oddělovala cesta do Sard a Pergamu. Systém silnic se však za římské éry změnil a Laodicea a Hierapolis (Kol 4:13) se staly významnějšími než Kolosy. Nicméně Kolosy byly dále známy jako textilní centrum, jež bylo proslulé svou jemnou vlnou neobvyklé barvy, které se říkalo colossinus. Město leželo na okraji liduprázdné stepní krajiny, kde se pásla stáda ovcí. Asi 5 km na J se tyčí do výšky 2 750 m Honaz Dagi (hora Cadmus), z jehož sněhu vznikaly kdysi říčky, které tekly do Kolos.

V den Letnic roku 33 n. l. byli v Jeruzalémě i Frýgové a někteří z nich byli možná z Kolos. (Sk 2:10) Kolosy sice ležely na hlavní cestě z V na Z, ale mnozí učenci se domnívají, že Pavel na své třetí misionářské cestě použil severnější trasu, po níž se mohl dostat do Efezu po souši. (Sk 18:22, 23; 19:1) Pavlův dopis Kolosanům ukazuje, že Pavel v Kolosech nikdy nebyl a že tamní sbor byl výsledkem práce Epafra. Pavel píše, že když Epafras věrně sloužil věřícím v Kolosech, zastupoval tím apoštola a jeho spolupracovníky. (Kol 1:7, 8; 2:1; 4:12) Pavel však několik křesťanů z Kolos znal. Uvádí jménem Onesima, Archippa, Filemona a Apfii. (Kol 4:9, 17; Fm 1, 2, 10–12)

Kromě původní frýžské populace zde byli také Řekové a Židé. (Srovnej Kol 3:11.) Původní Frýgové projevovali silný sklon ke spiritistickému fanatismu, Řekové se oddávali ve velké míře bádání a filozofickým debatám a Židé prosazovali mojžíšský Zákon s jeho požadavky na jídlo a na sabat. O všech těchto postojích Pavel pojednal ve svém dopise koloskému sboru. (Kol 2:4, 8, 16, 18, 20–23)