KONKUBÍNA

Konkubíny měly mezi Hebrejci v podstatě postavení vedlejší manželky a jako o manželce se o nich někdy mluvilo. Zdá se, že to byly otrokyně patřící do jedné z těchto tří skupin: (1) hebrejská dívka, kterou prodal její otec (2Mo 21:7–9), (2) cizozemská otrokyně, která byla koupena, nebo (3) cizozemská dívka, která byla zajata ve válce (5Mo 21:10–14). Některé konkubíny byly otrokyněmi či služebnými svobodných manželek, jako to bylo v případě Sáry, Ley a Ráchel. (1Mo 16:3, 4; 30:3–13; Sd 8:31; 9:18)

Konkubinát existoval už před smlouvou Zákona; Zákon ho připouštěl a obsahoval směrnice, kterými byla chráněna jak práva manželek, tak i práva konkubín. (2Mo 21:7–11; 5Mo 21:14–17) Konkubína neměla v domácnosti stejná práva jako řádná manželka, a muž mohl mít dokonce několik manželek a konkubín. (1Kr 11:3; 2Pa 11:21) Když byla manželka neplodná, stávalo se někdy, že svému manželovi dala jako konkubínu svou služebnou, a dítě, které se pak narodilo, bylo považováno za dítě svobodné manželky, tedy konkubíniny paní. (1Mo 16:2; 30:3) Synové konkubín byli legitimními dětmi a mohli dědit. (1Mo 49:16–21; srovnej 1Mo 30:3–12.)

V Orientu existoval zvyk, že manželky a konkubíny krále mohl dostat pouze jeho zákonný nástupce. Proto se Absalom, který projevil naprostou neúctu k Davidovi, pokusil podpořit své úsilí o uchvácení trůnu tím, že měl pohlavní styk s deseti konkubínami svého otce Davida. (2Sa 16:21, 22) Když byl na trůn dosazen Šalomoun, jeho starší bratr Adonijáš, který se už jednou pokusil uchvátit kralování, přišel k Šalomounově matce Bat-šebě a řekl jí: „Sama dobře víš, že kralování mělo připadnout mně.“ Nato ji požádal, aby poprosila Šalomouna, aby mu dal Šunemanku Abišag, která, jak se zdá, byla považována za manželku či konkubínu Davida. Šalomoun rozhněvaně odpověděl: „Požádej pro něho i o kralování.“ Potom nařídil, aby byl Adonijáš usmrcen, což ukazuje, že Adonijášovu žádost pochopil jako jeho pokus o uchvácení království. (1Kr 1:5–7; 2:13–25)

Teprve až v době, kdy se na zemi objevil Ježíš Kristus, Bůh uvážil, že je vhodné znovu zavést původní měřítko monogamie, jako to bylo v zahradě Eden. Ale až do té doby chránil konkubíny příslušnými zákony. Je logické, že díky konkubinátu počet obyvatel Izraele rostl rychleji. (Mt 19:5, 6; 1Ko 7:2; 1Ti 3:2; viz heslo MANŽELSTVÍ, Polygamie.)

Obrazné použití. Apoštol Pavel přirovnal Jehovu k manželovi svobodné manželky, ‚Jeruzaléma nahoře‘, který je ‚matkou‘ duchem zplozených křesťanů; podobně byl manželem svobodné Sáry Abraham. Vztah Jehovy a izraelského národa zastoupeného jeho hlavním městem Jeruzalémem přirovnává Pavel ke vztahu manžela a konkubíny. Prostřednictvím smlouvy Zákona byl Jehova ‚manželem‘ Jeruzaléma, tedy „služky“, ‚konkubíny‘, což je obdoba vztahu Abrahama a otrokyně a konkubíny Hagar. (Ga 4:22–29; srovnej Iz 54:1–6.)