KOPR

[řec. aʹne·thon].

Novodobí lexikografové se shodují v tom, že rostlina, která je v řečtině označena výrazem aʹne·thon, je kopr vonný (Anethum graveolens), a ne anýz (řec. anʹne·son), jak to uvádějí některé starší překlady (KJ, Dy). V Palestině se dnes obvykle pěstuje spíše kopr než anýz, a jisté doklady svědčí o tom, že kopr byl na Středním východě a také v Řecku a Římě pěstován už od starověku. Patřil k rostlinám, z nichž pokrytečtí farizeové puntičkářsky odváděli desátek, ale přitom přehlíželi důležitější články Zákona. (Mt 23:23) Desátek z rostlin se podle předpisů v židovské Mišně (Maʽaserot 4:5) netýkal jen semen, ale také rostliny samotné a lusků.

Kopr roste planě, podobá se anýzu a dorůstá až do výšky 0,5 m. Má jemně vykrajované, jasně zelené listy a okolíky žlutých kvítků. Pěstuje se kvůli aromatickému semenu, které je velmi ceněno jako koření a také jako léčebný prostředek při zažívacích potížích.