EHUD

1. Potomek Jediaela z kmene Benjamín, syn Bilhanův; statečný, silný muž. (1Pa 7:6, 10, 11)

2. Syn Gery z kmene Benjamín. (Sd 3:15) Ehud byl vybrán Bohem, aby osvobodil národ z osmnáctiletého poddanství moabskému králi Eglonovi, z útlaku, který Bůh připustil proto, že „činili to, co bylo špatné v Jehovových očích“. (Sd 3:12–14)

Když Izraelité začali volat k Jehovovi o pomoc, Bůh jim vzbudil „zachránce“ v osobě Ehuda. Časem Izraelité poslali Eglonovi tribut a poslem byl Ehud, který si udělal dvousečný meč „jeden loket [heb. goʹmedh] dlouhý“. V tomto případě není jasné, jaká délková míra to byla. Někteří komentátoři se domnívají, že to byl krátký loket o délce asi 38 cm. Ehud byl levák, nebo doslova „člověk, jemuž překáží pravá ruka“. To však neznamená, že Ehud byl zmrzačený. Tato hebrejská fráze je totiž použita v souvislosti se sedmi sty benjamínskými válečníky, u kterých není pravděpodobné, že by měli tělesnou vadu, ale byli „leváci“ a zjevně mohli používat obě ruce stejně. (Sd 3:15, 16, Rbi8, ppč; 20:16; srovnej 1Pa 12:2.) Bible výslovně neříká, že Ehud mohl používat levou i pravou ruku stejně, ale i to je možné. Nicméně protože byl levák, připevnil si meč pod oděv na pravé stehno.

Když Ehud předložil tribut, poslal nosiče tributu pryč, ale sám se vrátil od lomů u Gilgalu. Ehud potom přišel k Eglonovi, když tento moabský král seděl ve své nástřešní místnosti, a řekl mu: „Mám pro tebe Boží slovo.“ Eglona to zaujalo, a tak vstal ze svého trůnu. Vtom Ehud „prudce vsunul levou ruku, vzal meč od svého pravého stehna“ a vrazil jej obéznímu Eglonovi do břicha. To mělo za následek, že „za čepelí vnikal také jílec, takže se tuk za čepelí zavřel“. Pravák by pravděpodobně vytasil meč od levého boku, přes tělo. Eglon tedy asi nečekal, že Ehud vytasí meč levou rukou od pravého stehna. Nepřátelský vládce byl nyní mrtev. Ehud za sebou zavřel a zamkl dveře a utekl větracím otvorem. Když Eglonovi sluhové konečně dveře otevřeli, zjistili, že ‚jejich pán leží na zemi mrtvý‘. (Sd 3:15–25)

Ehud, který uprchl do hornatého kraje Efrajima, shromáždil izraelské vojsko a řekl: „Následujte mě, protože Jehova vám dal do ruky vaše nepřátele, Moabce.“ Izraelité se zmocnili jordánských brodů a odřízli Moabcům cestu zpátky. Potom srazili 10 000 Moabců, bezpochyby velmi zdemoralizovaných smrtí svého krále, „každého statného a každého statečného muže; a ani jediný neunikl“. Moab byl podroben Izraeli a Ehudovi a „země nebyla dále vyrušována osmdesát let“. (Sd 3:26–30)

Ehud není výslovně nazván „soudce Ehud“; mluví se o něm jako o ‚zachránci‘. (Sd 3:15) Ale Otniel byl nazván jak ‚zachráncem‘, tak „soudcem“ (Sd 3:9, 10), a celé to období bylo nazýváno dobou soudců. Ehud tedy zřejmě nebyl považován jen za „zachránce“, ale i za soudce.

3. Jméno, které se objevuje v 1. Paralipomenon 8:1, 6 mezi potomky Benjamína.