ELZABAD

[Bůh věnoval].

1. Jeden z rychlých a statečných silných mužů z kmene Gad, kteří se připojili v pustině k Davidovi, zatímco byl ještě pod omezeními kvůli králi Saulovi. Píše se, že nejmenší z Gadovců byl roven stu a největší tisíci. (1Pa 12:1, 8, 12, 14)

2. Levita z rodiny Korachovců; syn Šemajášův a vnuk Obed-edomův. Schopný muž Elzabad sloužil za vlády krále Davida v oddílu strážců bran. (1Pa 26:1, 4, 6–8, 12, 15, 19