VYŠÍVÁNÍ

Starobylé umění, při němž jsou pomocí jehly a různobarevných nití nebo jiného materiálu vyšívány do nějaké tkaniny nebo do kůže plastické ozdoby. O ručním vyšívání vzorů a postav do látky se Bible poprvé zmiňuje ve spojitosti s izraelským svatostánkem. Srdce Becalela a Oholiaba, mužů, kteří pracovali na zhotovování svatostánku, Jehova naplnil moudrostí, aby mohli — mimo jiné — konat veškerou práci vyšívačskou, která je odlišná od práce tkalcovské. (2Mo 35:30–35; 38:21–23)

Podle božských pokynů byly na stanové látky svatostánku mistrně vyšity postavy cherubínů a ty byly vidět ze Svaté a z Nejsvětější. (2Mo 26:1; 36:8) Postavy cherubínů byly vyšity také na oponě mezi těmito odděleními svatostánku. (2Mo 26:31–33; 36:35)

Když se zhotovoval efod, který nosil velekněz, byly destičky zlata vytepány na tenké plátky a z nich se nastříhaly nitě, ‚aby byly vpracovány mezi modrou přízi a vlnu obarvenou na červenofialovo a červcovou šarlatovou látku a jemné plátno, jako práce vyšívače‘. (2Mo 39:2, 3; 28:6) Podobně byl „zpracováním vyšívače“ zhotoven pro velekněze „náprsník soudu“. (2Mo 28:15; 39:8)

Ve vítězné písni Baraka a Debory se mluví o Siserově matce, která čeká, že se Sisera vrátí z bitvy proti Izraeli s kořistí, mezi níž budou i vyšívané oděvy. (Sd 5:1, 28, 30) Jehova miloval Jeruzalém, a proto jej obrazně oblékl „vyšívaným oděvem“. Je však zřejmé, že modlářští obyvatelé Jeruzaléma používali doslovné vyšívané oděvy, aby jimi přikrývali sochy mužů, o nichž je řečeno, že se s nimi toto město dopouštělo prostituce. (Ez 16:1, 2, 10, 13, 17, 18) Jehova také prostřednictvím Ezekiela předpověděl, že až bohatý Tyros padne do rukou Babylóňanů, sesazení „mořští náčelníci“ si „svléknou . . . své vlastní vyšívané oděvy“. (Ez 26:2, 7, 15, 16)