SOKOL

[heb. nec].

Novodobí lexikografové jsou přesvědčeni o tom, že hebrejským výrazem nec je označován sokol; někteří z nich se však domnívají, že toto označení zahrnuje i jestřába, ačkoli ornitologové tyto ptáky zařazují do samostatných „čeledí“. Jakožto dravec, který se živí hady, ještěry, malými savci a také jinými ptáky, patřil „sokol podle svého druhu“ („všechny druhy jestřábů“, ČB-Hč) mezi ptáky, které mojžíšský Zákon označoval jako „nečisté“. (3Mo 11:16; 5Mo 14:15)

Pokud jde o rychlost letu, někteří sokoli patří vedle rorýsů k nejrychleji létajícím ptákům; pozorovatelé tvrdí že při letu střemhlav dosáhl jeden sokol rychlosti 290 km/h. K sokolovitým ptákům, kteří žijí v Palestině, patří sokol stěhovavý (Falco peregrinus), poměrně často se vyskytující tažný pták. Žije tam také poněkud větší raroh jižní (Falco biarmicus), který se kdysi v hojném počtu vyskytoval na útesech a ve skalnatých stržích, a to od hory Hermon až po oblast Mrtvého moře. V záp. Negevu se někdy objevuje raroh velký (Falco cherrug).

Téhož rodu jako sokol je i menší poštolka obecná (Falco tinnunculus), která je asi 36 cm dlouhá. Po celý rok se na území Palestiny vyskytuje ve velkém počtu v místech, kde jsou zemědělské usedlosti a zahrady; někdy dokonce hnízdí i na větších budovách ve městech.

Job 39:26 popisuje sokola, který se ‚vznáší a roztahuje křídla k jižnímu větru‘. Někteří znalci se domnívají, že to je zmínka o tahu směrem na jih („roztáhne křídla, aby odletěl na jih“, He), což by v čeledi sokolovitých platilo o poštolce jižní a do jisté míry také o sokolu stěhovavém. Jiní odborníci však zastávají názor, že tento text popisuje, jak se pták obrátí proti větru, vlétne do něj a díky síle svých křídel stoupá stále výš. O sokolech se říká, že „stoupají velmi vysoko a stále se snaží vznést se výš než kterýkoli pták, jehož snad pronásledují“, aby se pak mohli střemhlav vrhnout na svou kořist, která je pod nimi, přičemž často „využívají vítr, a když letí proti němu, vznášejí se v něm jako papírový drak“. (Funk and Wagnalls New Standard Encyclopedia, 1931, sv. XI, s. 329, 330) Jméno „poštolka“ údajně pochází z označení „postojlovka“ a vyjadřuje, že tento pták „postojí“ nehybně ve vzduchu, když loví. (Stručný etymologický slovník jazyka českého, J. Holub, S. Lyer, 1992, s. 358) „Když tento pták sleduje kořist, která je na zemi, je obrácen proti větru a třepotá křídly.“ (The World Book Encyclopedia, 1987, sv. 11, s. 237)

Sokol zaujímal velmi významné postavení v egyptském náboženství. Stal se symbolem Hóra, egyptského boha se sokolí hlavou; ten společně s Isis a Osirisem tvořil hlavní trojici neboli „svatou rodinu“ mezi egyptskými bohy a bohyněmi. Symbol v podobě sokola se vždy používal při psaní titulu faraóna, a v některých případech byl tento panovník považován dokonce za vtěleného Hóra. Mezi stovkami mumifikovaných ptáků, kteří byli nalezeni v Egyptě, se nejčastěji vyskytuje sokol, a především poštolka. Podle Hérodota byl prý v Egyptě usmrcen každý, kdo sokola zabil, dokonce i když to udělal neúmyslně.