CHAMAT, CHAMAŤAN
Město Chamat bylo hlavním městem malého kananejského království na území Sýrie v době raných dějin Izraele. Leželo v bohaté zemědělské oblasti stejného jména. V období Řecké a Římské říše se nazývalo Epifania; tak ho pojmenoval Antiochos IV. (Epifanés). Dnes je nazýváno Hamá, což je zkrácená forma jeho původního jména.
MAP: Chamat
Město Chamat leželo na řece Orontes, na důležité obchodní stezce asi 81 km od Středozemního moře směrem do vnitrozemí, 190 km sev. od Damašku a 120 km již. od Aleppa.
Ačkoli se někdy tvrdí, že má chetitský původ, je pravděpodobnější, že bylo založeno Chamaťany, kteří byli s Chetity příbuzní a patřili k 70 rodinám, jež vznikly po potopě. Chet a Chamat, předkové těchto dvou rodinných linií, byli jmenováni jako druhý a jedenáctý syn Chamova syna Kanaána. (1Mo 10:6, 15–18; 1Pa 1:8, 13–16; viz heslo CHETITÉ.)
‚Vstup do Chamatu.‘ Nejstarší zpráva, kterou o Chamatu máme, popisuje, jak se v 16. století př. n. l. vydalo 12 izraelských zvědů na cestu od J až „ke vstupu do Chamatu“. Tento slovní obrat, který se často opakuje, se nevztahuje na brány samotného města, ale označuje spíše již. hranici území, nad kterým město vládlo. (4Mo 13:21) Označuje také sev. hranici území, které dobyl Jozue. (Joz 13:2, 5; Sd 3:1–3) Někteří učenci ale navrhují, aby výraz „až ke vstupu do Chamatu“ (Joz 13:5) byl spíše chápán „až k Lebi-chamatu (Lvu Chamatu)“, čímž bylo míněno konkrétní místo. (Viz Vetus Testamentum, Leiden, 1952, s. 114.)
Přesná poloha této hranice (nebo místa) je nejistá. ‚Vstup do Chamatu‘ tvořil sev. hranici izraelského území (4Mo 34:8; 1Kr 8:65; 2Kr 14:25; 2Pa 7:8) a hranici s Damaškem. (Jer 49:23; Ez 47:15–17; 48:1; Ze 9:1, 2) Někteří znalci se domnívají, že to byl již. konec údolí Koilé Sýrie (nazývané také Beqaʽ), které se táhlo mezi pohořími Libanon a Antilibanon. Jiní říkají, že tato hranice byla uprostřed mezi Baalbekem a Riblou. Existuje i názor, že to bylo ještě více na S, v místě, kde se otevírá průsmyk mezi městem Homs a mořem. (Ez 47:20)
Vztahy s Izraelem. Chamatský král Toi (Tou) poslal svého syna Jorama (Hadorama), aby blahopřál králi Davidovi k vítězství nad jejich společným nepřítelem Hadadezerem. V té době byl Chamat nezávislým královstvím. (2Sa 8:3, 9, 10; 1Pa 18:3, 9, 10) Zdá se ovšem, že během Šalomounovy vlády byl Chamat ovládán Izraelem, protože Šalomoun v té oblasti budoval skladištní města. (2Pa 8:3, 4) Po Šalomounově smrti Chamat opět nezávislost získal a kromě krátkého období v devátém století př. n. l., kdy ho Jeroboam II. dočasně vrátil pod izraelskou nadvládu, si svou nezávislost udržel. (2Kr 14:28) Zhruba v tomto období byl Chamat popsán jako ‚lidnatý Chamat‘. (Am 6:2)
V osmém století př. n. l. byly Chamat i sousední státy, včetně desetikmenného království Izraele, přepadeny Asyřany, kteří v té době získávali nadvládu nad světem. Asyřané měli ve zvyku odvádět své zajatce z jejich domovských území a přesídlovat je. Obyvatelé Chamatu byli tedy přivedeni do Samaří a samařské obyvatelstvo bylo naopak odvedeno do Chamatu a dalších míst. (2Kr 17:24; 19:12, 13; Iz 10:9–11; 37:12, 13) Chamaťané potom na výšinách v Samaří postavili sochy svého boha Ašimy, ačkoli bylo zřejmé, že jim proti Asyřanům nebyl nic platný. (2Kr 17:29, 30; 18:33, 34; Iz 36:18, 19)
Dochovaný klínopisný záznam (Britské muzeum 21946) popisuje, jak po bitvě u Karkemiše v roce 625 př. n. l. (Jer 46:2) Nebukadnecarova armáda v oblasti Chamatu přemohla a zničila prchající Egypťany. (Assyrian and Babylonian Chronicles, A. K. Grayson, 1975, s. 99) V téže oblasti o několik let dříve faraón Neko zajal krále Jehoachaza. (2Kr 23:31–33) Když potom v roce 607 př. n. l. padl Jeruzalém, byli Sedekjáš a další zajatci odvedeni do Ribly, která leží u Chamatu. Tam byli před očima Sedekjáše pobiti jeho synové a další příslušníci šlechty. (2Kr 25:18–21; Jer 39:5, 6; 52:9, 10, 24–27) Ale Bůh slíbil, že v pravý čas obnoví ostatek svého zajatého národa včetně těch, kdo byli v Chamatu. (Iz 11:11, 12)