CHAROD

[chvění].

Studna (pramen nebo zřídlo, což je běžný význam tohoto hebrejského slova, i když hebrejská slova pro „studnu“ a „zřídlo“ je někdy možné zaměňovat; srovnej 1Mo 16:7, 14 a 24:11, 13), v jejíž blízkosti tábořilo izraelské vojsko, které vedl Gideon, a armáda zredukovaná na 10 000 mužů zde byla později podrobena zkoušce. Následně bylo vybráno 300 mužů, aby porazili Midianity. Skutečnost, že předtím 22 000 tisíc Izraelitů odešlo, protože se ‚báli a chvěli‘, byla možná důvodem, proč studna dostala své jméno. (Sd 7:1–7)

Studna Charod je podle tradice totožná se zřídlem ʽAin Džalud (Majan Charod), které pramení na sz. výběžku hory Gilboa. Význačný badatel G. A. Smith o zřídle ʽAin Džalud napsal: „Tryská v šířce asi patnácti stop [necelých 5 m] a hloubce dvou stop [0,6 m] z úpatí hory Gilboa a samotný tento pramen se dvěma dalšími přítoky [ʽAin el-Meijite a ʽAin Tubaʽun] je tak silný, že by mohl pohánět šest nebo sedm mlýnů. Hluboké dno a mírné břehy vytvářejí před horou Gilboa obrovský příkop, což obráncům hory umožňovalo, aby nepustili k prameni nepřítele, který byl na pláni — a pramen byl nepostradatelný, protože ani vpravo, ani vlevo, ani za nimi nebyla žádná životodárná voda . . . Vodní tok, díky němuž je možné, aby obránci hory nepustili ke studni nepřítele, který byl na pláni, jim však současně nedovoloval, aby si vodu brali neopatrně; pili ji totiž na dohled nepřítele, který mohl mít zálohu mezi rákosím a keři na břehu.“ (The Historical Geography of the Holy Land, Londýn, 1968, s. 258)