KELITA

[možná z kořene, jenž znamená „příliš malý“ [tedy „trpasličí“]].

1. Jeden z Levitů, kteří v Ezrově době uznali, že se provinili, když si vzali cizozemské manželky, a tak je poslali pryč. Také se nazýval Kelajáš. (Ezr 10:23, 44) Pravděpodobně totožný s č. 2 a 3.

2. Levita, který v roce 455 př. n. l. pomáhal Ezrovi a společně „vysvětlovali zákon lidu“. (Ne 8:7, 8; viz č. 1.)

3. Levita, jehož potomek, nebo možná on sám, v době Nehemjáše stvrdil pečetí „důvěryhodnou úmluvu“. (Ne 9:38; 10:1, 9, 10) Pokud se sám Kelita, a ne jeho potomek, zúčastnil uzavírání této úmluvy, možná je totožný s č. 1 nebo č. 2.