LUD, LUDIM

1. Šemův syn (1Mo 10:22; 1Pa 1:17), jehož potomky Josephus (a další znalci) ztotožňuje s Lýdy na JZ Malé Asie. (Židovské starožitnosti, I, 143, 144 [vi, 4]) Asyrské nápisy ze sedmého století př. n. l. označují Lýdy slovem Luddu.

2. Potomek Chama a Micrajima. (1Mo 10:6, 13; 1Pa 1:8, 11) Příslušníci národa pocházejícího z tohoto chamitského Luda byli zjevně „Ludim“, kteří se vyznačovali zběhlostí v používání luku, a spolu s chamitskými národy Put a Kuš byli součástí egyptského vojska. (Jer 46:8, 9; srovnej Ez 30:4, 5.) Zdá se, že podobná narážka na Lud napínající luk, která je u Izajáše 66:19, nepoukazuje na semitský, ale na chamitský Lud, protože je zahrnut mezi národy daleko od Izraele. Ludim, kteří vykonávali vojenskou službu pro Tyros, je obtížnější identifikovat. (Ez 27:3, 10) V textu jsou však uvedeni spolu s lidmi z Putu, což by opět mohlo poukazovat na chamitský národ Ludim.

Podle textů, o nichž byla zmínka, by bylo logické umístit chamitský národ Ludim do severní Afriky, ale přesněji to není možné určit. Někteří učenci situují tento národ především do blízkosti Libye, vyplývá to však ze svévolné změny způsobu psaní jména Lud na Lub.