ONLINE KNIHOVNA Strážné věže
ONLINE KNIHOVNA
Strážné věže
čeština
  • BIBLE
  • PUBLIKACE
  • SHROMÁŽDĚNÍ
  • it-1 „Makedonec, Makedonie“
  • Makedonec, Makedonie

K vybranému úseku není k dispozici žádné video.

Omlouváme se, při načítání videa došlo k chybě.

  • Makedonec, Makedonie
  • Hlubší pochopení Písma, 1. svazek
  • Podobné články
  • Tesalonika
    Hlubší pochopení Písma, 2. svazek
  • „Jsem čistý od krve všech lidí“
    Vydávej „důkladné svědectví o Božím království“
  • Filipy
    Hlubší pochopení Písma, 1. svazek
  • Pavel
    Hlubší pochopení Písma, 2. svazek
Ukázat více
Hlubší pochopení Písma, 1. svazek
it-1 „Makedonec, Makedonie“

MAKEDONEC, MAKEDONIE

Oblast v jv. Evropě zaujímající střední část území, které se dnes označuje jako Balkánský poloostrov. Rozkládala se od Jadranu na Z k Egejskému moři na V a ležela na S od Achaie. V této oblasti je sice mnoho úrodných planin, ale území to je většinou hornaté. Ve starověku tvořila Makedonie důležité pojítko mezi východem a západem. Via Egnatia, kterou vybudovali Římané, vedla z Dyrrhachia a Apollónie na záp. pobřeží poloostrova do Neapole na vých. pobřeží a potom dále.

Makedonci byli potomci Jafeta, snad přes Javanova syna Kittima. (1Mo 10:2, 4, 5) Jméno Kittim bylo především spojováno s ostrovem Kypr, ale ve starověku jím byly označovány i jiné oblasti. Dějepisec Josephus píše, že jménem „Chethim“ označovali Hebrejci ostrovy a většinu míst na pobřeží (patrně míst v oblasti Středomoří). (Židovské starožitnosti, I, 128 [vi, 1]) Snad právě proto je v apokryfní knize První Makabejská (1:1, He) Makedonie označena jako „Chettim“ a proto by také názor, že Makedonci byli potomky Kittima, mohl být opodstatněný.

Dějiny. Makedonie dosáhla význačného postavení za vlády Filipa II. Tomu se podařilo Makedonii a sousední území sjednotit, a když v bitvě u Chairóneie (338 př. n. l.) zvítězil, získala Makedonie nad řeckými státy převahu. Filip byl zavražděn a po něm nastoupil na trůn jeho syn Alexandr (Veliký). O dva roky později zahájil Alexandr rozsáhlé dobyvatelské tažení. Alexandr zemřel v Babylóně (323 př. n. l.), ale předtím na základě svých vojenských vítězství vybudoval říši, která na V sahala až do Indie a zahrnovala Mezopotámii, Sýrii, Palestinu, Egypt, Malou Asii, Trácii, Makedonii a Řecko. (Viz Da 2:31–33, 39; 7:6; 8:1–7, 20, 21; hesla ALEXANDR č. 1; OBRAZ, SOCHA; ZVÍŘATA [SYMBOLICKÝ VÝZNAM].)

Když se říše po Alexandrově smrti rozdělila, Antipatros, který byl regentem Makedonie v době, kdy Alexandr bojoval na východě, si své postavení udržel. Před svou smrtí Antipatros nesvěřil regentský úřad svému vlastnímu synovi Kassandrovi, ale Polyperchontovi. Potom následovaly politické boje, které vyvrcholily tím, že byl za makedonského krále uznán Kassandros. Po něm nastoupil jeho syn Alexandr, ale toho zanedlouho zavraždil Démétrios Poliorkétés (syn Antigona Kyklópa, jednoho z generálů Alexandra Velikého). Opět nastaly zmatky. Nakonec se trůnu zmocnil Antigonos Gonatás, syn Démétria Poliorkéta. Antigonos byl sice dvakrát ze svého království vyhnán, ale vždy se vrátil a Antigonovci panovali v Makedonii, dokud se tato říše nedostala pod vládu Římanů. Uprostřed druhého století př. n. l. se Makedonie stala římskou provincií. V prvním století n. l. byla dočasně spojena s Achaií ležící na J a s Moesií ležící na S a byla z nich vytvořena císařská provincie, kterou spravoval legát Moesie. V roce 44 n. l. se však Makedonie opět stala provincií senátní a spadala pod soudní pravomoc římského místodržitele. (Viz heslo ŘECKO, ŘEKOVÉ.)

Pavlova služba. Makedonie byla první oblastí v Evropě, kterou apoštol Pavel navštívil při své druhé misionářské cestě. Když byl v Troadě, v sz. části Malé Asie, měl Pavel vidění. „Nějaký Makedonec stál, snažně ho prosil a říkal: ‚Přejdi do Makedonie a pomoz nám.‘“ (Sk 16:8, 9) Pavel jednal v souladu s tímto viděním a společně s Lukášem, Timoteem a Silem (pokud neměli ještě jiné společníky) se vydali do Makedonie. Když se dostali do Neapole (přístav pro Filipy v sv. Makedonii), šel Pavel do Filip a oznamoval tam dobrou zprávu. (Sk 16:11–40) Zdá se, že Lukáš ve Filipech zůstal, zatímco Pavel, Silas a Timoteus cestovali makedonskými městy Amfipolis (asi 50 km na ZJZ od Filip) a Apollónia (asi 35 km na JZ od Amfipole). Potom Pavel vydával svědectví v makedonských městech Tesalonika (asi 45 km na ZSZ od Apollónie) a Beroa (asi 65 km na ZJZ od Tesaloniky). (Sk 17:1–12) V Beroi hrozilo vypuknutí davového násilí, a proto byl Pavel nucen Makedonii opustit. Zanechal však v Beroi Sila a Timotea, aby se mohli starat o tamější novou skupinu věřících. Silas a Timoteus se k němu měli připojit později. (Sk 17:13–15) Pavel měl starost o to, aby se nově založenému sboru v Tesalonice dobře dařilo, a proto poslal Timotea, aby tamější bratry povzbudil. (1Te 3:1, 2) Je možné, že se Timoteus připojil k Pavlovi v Achaii, a to v Aténách, a že byl potom poslán zpět do Tesaloniky. Zdá se však pravděpodobnější, že mu Pavel poslal zprávu do Beroy a dal mu pokyn, aby se vydal na cestu do Tesaloniky. Dobrá zpráva, se kterou se Timoteus vrátil, podnítila Pavla k tomu, aby napsal svůj první dopis Tesaloničanům (1Te 3:6; Sk 18:5). Druhý dopis napsal Tesaloničanům o něco později.

Pavel plánoval, že v průběhu své třetí misionářské cesty by se do Makedonie vrátil. (1Ko 16:5–8; 2Ko 1:15, 16) Zůstal sice o něco déle v Efezu, ale poslal Timotea a Erasta do Makedonie napřed. (Sk 19:21, 22) Potom efezský stříbrotepec Demetrios podnítil výtržnost proti Pavlovi. Ve městě propukl zmatek, a když Efezané vtrhli do divadla, „násilím s sebou vzali Makedonce Gaia a Aristarcha, Pavlovy druhy na cestách“. (Sk 19:23–29) Když se ta výtržnost uklidnila, Pavel se vydal do Makedonie. (Sk 20:1) Patrně se zastavil v Troadě. Byl zklamán, když se tam nesešel s Titem, který byl předtím poslán do achaiského města Korint, aby tam pomáhal při sbírce pro svaté v Judeji. (2Ko 2:12, 13) Pavel potom pokračoval v cestě do Makedonie. Tam se k němu Titus připojil a podal Pavlovi zprávu o tom, jak Korinťané reagovali na apoštolův první dopis. (2Ko 7:5–7) Potom Pavel napsal Korinťanům svůj druhý dopis a později se vydal na J do Řecka. Měl v úmyslu plavit se z Řecka do Sýrie, ale Židé proti němu zosnovali spiknutí, a Pavel proto změnil své plány a vrátil se do Makedonie. (Sk 20:2, 3) Mezi jeho společníky na cestách byli tři Makedonci, a to Sopatros, Aristarchos a Sekundus. (Sk 20:4)

Makedonští křesťané sice sami byli chudí, ale byli velmi štědří. Příspěvky, jež velkoryse posílali bratrům v Judeji, kteří se ocitli v nouzi, převyšovaly jejich skutečné možnosti. (2Ko 8:1–7; srovnej Ří 15:26, 27; 2Ko 9:1–7.) Pavla v jeho službě podporovali především Filipané. (2Ko 11:8, 9; Fil 4:15–17) Dokonce když byl apoštol poprvé uvězněn v Římě, poslal filipský sbor Epafrodita, aby sloužil Pavlovým potřebám. (Fil 2:25–30; 4:18) A Tesaloničané projevovali velkou víru a vytrvalost, a stali se proto příkladem „všem věřícím v Makedonii a v Achaii“. (1Te 1:1–8; 4:9, 10)

Zdá se, že když byl Pavel v Římě propuštěn z vězení, znovu navštívil Makedonii a odtud napsal dopis známý jako První Timoteovi. (1Ti 1:3) Z Makedonie byl možná také napsán dopis Titovi.

    Publikace v češtině (1970-2026)
    Odhlásit se
    Přihlásit se
    • čeština
    • Sdílet
    • Nastavení
    • Copyright © 2025 Watch Tower Bible and Tract Society of Pennsylvania
    • Podmínky použití
    • Ochrana osobních údajů
    • Nastavení soukromí
    • JW.ORG
    • Přihlásit se
    Sdílet