NÁHUBEK

Předmět určený k zakrytí tlamy zvířete, aby nemohlo kousat nebo žrát.

Když se ve starověké Palestině mělo vymlátit velké množství obilí, často se k této práci využíval dobytek. Snopy se nejprve rozvázaly a potom se na tvrdém povrchu mlatu rozprostřely tak, aby vytvořily silnou vrstvu. Pak po obilí svými kopyty šlapalo buď jedno zvíře, nebo více zvířat, nebo bylo obilí mláceno pomocí mláticích saní či jiných nástrojů, která zvířata táhla za sebou. Mojžíšský Zákon přikazoval: „Nenasadíš náhubek býkovi, zatímco mlátí.“ (5Mo 25:4) Zvíře tedy nebylo trápeno tím, že by nemohlo sníst něco z obilí, na které mělo chuť, když ho za použití své síly mlátilo. (Srovnej Př 12:10.)

Zásada vyjádřená v 5. Mojžíšově 25:4 může být uplatněna také na lidi, kteří vykonávají nějakou práci. Pavel řekl Timoteovi: „Ať jsou starší muži, kteří předsedají znamenitým způsobem, považováni za hodné dvojnásobné cti, zvláště ti, kteří tvrdě pracují slovem a vyučováním.“ Když potom chtěl tuto radu potvrdit, citoval apoštol zákon o tom, že býkovi, který mlátí obilí, nemá být nasazen náhubek. (1Ti 5:17, 18) Pavel chtěl Korinťanům také ukázat, že „Pán stanovil, aby ti, kdo ohlašují dobrou zprávu, žili prostřednictvím dobré zprávy“; přitom citoval 5. Mojžíšovu 25:4 a potom napsal: „Stará se Bůh o býky? Nebo to snad říká zcela kvůli nám? Bylo to napsáno skutečně kvůli nám, protože muž, který orá, by měl orat s nadějí, a muž, který mlátí, by to měl dělat s nadějí, že bude podílníkem.“ (1Ko 9:8–14)

Slovo „náhubek“ použil v obrazném smyslu žalmista David, když řekl, že si ho nasadil jako stráž svým ústům, aby nezhřešil. (Ža 39:1)