NAZAREJEC, NAZARETSKÝ

[pravděpodobně z heb. neʹcer, „výhonek“].

Popisný přídomek používaný na Ježíše a později i na jeho následovníky. Označení Nazarejec, Nazaretský se však nesmí zaměňovat s označením Nazirejec; tato slova sice mají v češtině podobný pravopis, ale jsou odvozena od naprosto rozdílných hebrejských slov, která mají odlišný význam. (Viz heslo NAZIREJEC.)

To, že byl Ježíš označován přídomkem Nazaretský, bylo přirozené a nebylo to nijak zvlášť neobvyklé; Ježíš totiž už od raného dětství (od doby, kdy mu nebyly ani tři roky) vyrůstal jako syn tesaře v Nazaretu, ve městě, které leželo asi 100 km sev. od Jeruzaléma. Spojovat lidi s místem, z něhož pocházeli, bylo v té době běžným zvykem. (2Sa 3:2, 3; 17:27; 23:25–37; Na 1:1; Sk 13:1; 21:29)

Přídomkem Nazaretský Ježíše často označovali lidé všeho druhu, a to v místech, která ležela daleko od sebe. (Mr 1:23, 24; 10:46, 47; 14:66–69; 16:5, 6; Lk 24:13–19; Jan 18:1–7) Přijímal ho a používal i samotný Ježíš. (Jan 18:5–8; Sk 22:6–8) Na tabulce, kterou Pilát pověsil na mučednický kůl, bylo v hebrejštině, latině a řečtině napsáno: „Ježíš Nazaretský, Král Židů.“ (Jan 19:19, 20) Od Letnic roku 33 n. l. označovali Ježíše Krista jako Ježíše Nazaretského nebo jako člověka, který pocházel z Nazaretu, často apoštolové, ale i jiní lidé. (Sk 2:22; 3:6; 4:10; 6:14; 10:38; 26:9)

Prorocký význam. Matouš poukázal na to, že jméno Nazaretský bylo předpověděno v proroctvích jako jeden ze znaků, podle nichž bylo možné poznat, že Ježíš Kristus je slíbený Mesiáš. Matouš na to čtenáře svého evangelia upozornil, když psal o tom, jak po Herodově smrti Josef přivedl Marii a její dítě zpět z Egypta. Matouš uvedl: „Když mu nadto byla dána ve snu božská výstraha, odebral se do území Galileje a přišel a bydlel v městě zvaném Nazaret, aby se splnilo, co bylo řečeno prostřednictvím proroků: ‚Bude nazýván Nazaretský.‘“ (Mt 2:19–23)

O Nazaretu se však v Hebrejských písmech nemluví. Někteří znalci se sice domnívají, že Matouš se odkazoval na nějakou ztracenou prorockou knihu nebo na nějakou nepsanou tradici, ale vyjádření „bylo řečeno prostřednictvím proroků“ používají pisatelé Křesťanských řeckých písem pouze tehdy, když se odvolávají na stejnou kanonickou sbírku Hebrejských písem, jakou máme k dispozici dnes. Klíč k porozumění spočívá zřejmě ve shodě mezi slovem Nazaretský a slovem neʹcer, o němž už bylo řečeno, že znamená výhonek.

Máme-li to na mysli, pak je zřejmé, že Matouš mluvil o tom, co o Mesiášovi napsal Izajáš (11:1): „A vyjde proutek z pařezu Jišaie; a výhonek [we·neʹcer] z jeho kořenů bude plodný.“ Výhonek je význam také jiného hebrejského slova — ceʹmach — a to v souvislosti s Mesiášem použili další proroci. Když Matouš uvedl, že se o tomto přicházejícím ‚Výhonku‘ zmínili ‚proroci‘, použil množné číslo. Například Jeremjáš psal o ‚spravedlivém výhonku‘, který je Davidovou odnoží. (Jer 23:5; 33:15) Zecharjáš popisuje krále a kněze, „jehož jméno je Výhonek“; toto proroctví mohlo být uplatněno pouze na Ježíše Nazaretského, velkého stavitele duchovního chrámu. (Ze 3:8; 6:12, 13)