ZANEDBÁVÁNÍ
Toto slovo znamená nevěnovat pozornost; přehlížet; být nedbalý v péči o (někoho nebo něco) nebo v zacházení s (někým nebo něčím); je to opomíjení provádět nebo vykonávat (nařízení, povinnosti atd.). Toto slovo může vyjadřovat také svéhlavost či úmyslnost takového opomíjení nebo může znamenat pouze přehlédnutí kvůli lhostejnosti či lehkomyslnosti.
Jedním z několika hebrejských výrazů, které označují „zanedbávání“, je sloveso pa·raʽʹ, které doslova znamená ‚rozpustit‘. (4Mo 5:18) Má význam ‚rozcuchat‘, pokud jde o tělesný vzhled (3Mo 10:6), ‚stát se nevázaným‘, pokud jde o chování (2Mo 32:25), a ‚zanedbávat‘ nebo ‚vyhýbat se‘ ukázňování. (Př 13:18; 15:32; srovnej 2Mo 5:4, kde je přeloženo jako ‚přestávat‘.) Další je slovo ʽa·zavʹ, které doslova znamená ‚opustit‘. (5Mo 29:25; 1Kr 12:8) Nehemjáš tedy povzbuzoval pravé ctitele, aby ‚nezanedbávali‘ dům pravého Boha. (Ne 10:39; srovnej 13:11.) Jiný hebrejský výraz označující zanedbávání doslova znamená „ochablost“, podobně jako když se uvolní luk. (Jer 48:10; srovnej Ža 78:57.)
Řecké slovo a·me·leʹo (složené z a, „ne“, a meʹlo, „pečovat“) obsahuje spíše myšlenku nezájmu a nestarání se než myšlenku neúmyslného přehlédnutí nebo opomenutí něčeho. Potom, co apoštol Pavel popisuje přísný trest za neposlušnost mojžíšského Zákona, říká: „Jak unikneme, jestliže jsme zanedbali [řec. a·me·leʹsan·tes, „nezajímali se (o)“] záchranu tak velkou, že se o ní začalo mluvit prostřednictvím našeho Pána . . . , zatímco se Bůh připojil k vydávání svědectví?“ Ukazuje zde, že se nejedná o přehlédnutí, ale o nedostatek zájmu, o ‚zavlečení pryč‘ (v. 1), o neposlouchání Božího slova, které Bůh mluvil prostřednictvím svého jediného zplozeného Syna. (Heb 2:1–4, Int)
Matouš použil tvar tohoto řeckého slova ve vyprávění Ježíšova podobenství o svatební hostině. Lidé, které král pozval na svatební hostinu svého syna, nepřišli. Proč? Ne proto, že by to přehlédli, ale „bez zájmu odešli, jeden na své vlastní pole, jiný za svým obchodem“. Kvůli tomuto nedostatku zájmu byli považováni za lidi, kteří toho pozvání nejsou hodni. (Mt 22:5, 8)
Mladému muži Timoteovi byla svěřena závažná odpovědnost dozorce v Efezu. Pavel jej nabádal: „Nezanedbávej v sobě dar [neboli „nebuď lehkomyslný vzhledem k daru“], který ti byl dán prostřednictvím předpovědi, a když rada starších mužů na tebe vložila ruce.“ Aby se Timoteus vyhnul nedbalosti, vyžadovalo to od něj mnoho energického jednání. Měl se zabrat do čtení, měl správně vyučovat, správně se chovat a měl povzbuzovat druhé, měl být příkladem, a svou stálou a nerozdělenou pozorností měl projevovat zájem. Jinak mohl být přemožen nedbalostí, tedy nedostatkem opravdového zájmu o Boží přízeň, která mu byla udělena. (1Ti 4:11–16, Int)
Pavel cituje Jehovova slova o Izraeli, jež se týkala smlouvy Zákona, a říká: „Má smlouva, kterou oni porušili, ačkoli jsem je měl v manželském vlastnictví.“ (Jer 31:32) Septuaginta místo vyjádření „ačkoli jsem je měl v manželském vlastnictví“ říká: „Přestal o ně pečovat.“ To nepochybně vysvětluje, proč citace v Hebrejcům 8:9 zní: „Protože nezůstali v mé smlouvě, takže jsem přestal o ně pečovat [neprojevil o ně zájem].“ Jehova jistě nebyl nedbalý v tom smyslu, že by byl lehkomyslný nebo že by je přehlédl; o svůj smluvní národ naopak projevoval hluboký zájem, dokud národ nezačal přehlížet jeho slovo a bouřit se proti Bohu. Teprve potom a na tomto základě ‚o ně přestal pečovat [řec. e·meʹle·sa]‘.