NEKODA

[kropenatý].

1. Předek jedné skupiny Netinim, kteří se roku 537 př. n. l. vrátili se Zerubbabelem z vyhnanství v Babylóně. (Ezr 2:1, 43, 48; Ne 7:46, 50)

2. Předek skupiny těch, kdo byli „neschopní uvést dům svých otců a svůj původ“. (Ezr 2:59, 60; Ne 7:61, 62) Jména Delajáš a Tobiáš, která jsou v těchto verších uvedena se jménem Nekoda, se nevyskytují v žádném jiném seznamu navrátilců, a proto se předpokládá, že tento Nekoda není totožný s č. 1.