NETINIM

[daní].

Neizraelští chrámoví otroci neboli služebníci. (1Pa 9:2; Ezr 8:17) Zástupci 35 rodin Netinim byli mezi těmi, kdo se v roce 537 př. n. l. společně se Zerubbabelem vrátili z vyhnanství v Babylóně. (Ezr 2:1, 2, 43–54, 58; Ne 7:46–56, 60; o synech Akkuba, Chagaba a Asny, které jmenuje Ezra, se Nehemjáš nezmiňuje. Mohli být zařazeni pod jména jiných rodin.) Také v roce 468 př. n. l. doprovázeli někteří z Netinim Ezru z Babylóna do Jeruzaléma. (Ezr 7:1–7) Nato se jistí Netinim podíleli na opravě jeruzalémské zdi. (Ne 3:26) Připojili se k Izraelitům také ve smlouvě, že nebudou mít manželské svazky s cizinci. (Ne 10:28–30)

Mnozí z Netinim byli pravděpodobně potomci Gibeoňanů, pro které Jozue stanovil, že budou „sběrači dřeva a čerpači vody pro shromáždění a pro Jehovův oltář“. (Joz 9:23, 27) Ostatní Netinim zjevně pocházeli ze zajatců, jež zajal král David a jeho knížata. (Ezr 8:20; srovnej Ža 68:18.) Netinim patřící do rodiny Meunim byli asi potomci zajatců, které vzal judský král Uzzijáš. (2Pa 26:7; Ezr 2:50; Ne 7:52) Ještě jiní Netinim, „synové Nefusim“ (Nefušesim), mohli být potomky Išmaela a Nafiše. (1Mo 25:13–15; Ezr 2:50; Ne 7:52)

V poexilní době bydleli Netinim v Ofelu, který byl zjevně blízko areálu chrámu, a také v jiných městech. (Ezr 2:70; Ne 3:26, 31; 7:73; 11:3, 21) Kvůli jejich práci na opravě chrámu je král Artaxerxes osvobodil od daní, tributu a mýtného. (Ezr 7:24)