HRNČÍŘ

Výrobce hliněných hrnců, mís a jiných nádob. Hebrejské slovo používané pro hrnčíře (jó·cerʹ) doslova znamená „tvůrce“ nebo „ten, kdo tvoří“ (Jer 18:4, Rbi8, ppč), ale řecký výraz (ke·ra·meusʹ) je odvozen od kořene, jehož význam je „mísit“, což možná souvisí s tím, že hlínu bylo před dalším použitím třeba smíchat s vodou. Už od nejstarších dob hrnčíři formovali z hlíny nádoby, které vypalovali, a tak vznikalo trvanlivé kuchyňské náčiní, které, i když se namočilo, nezměklo. Někteří hrnčíři možná pracovali sami, ale jiní měli pomocníky, jimiž byli často učedníci. Zdá se, že v určité době byla mezi Hebrejci skupina královských hrnčířů. (1Pa 4:21–23)

Výroba hrnčířského zboží začínala obvykle tím, že se hlína musela přeplavit, zbavit nečistot a nechat nějakou dobu venku; pak bylo zapotřebí pošlapat navlhčenou hlínu nohama, aby byla mazlavá a dala se formovat. (Iz 41:25) Hlína se dále hnětla rukama a potom se položila na hrnčířský kruh.

Hrnčířský kruh se zpočátku zhotovoval obvykle z kamene (někdy však i ze dřeva). Byl to v zásadě plochý kotouč, jehož střed seděl na svislé ose, a ve vodorovném směru se kruhem otáčelo. Okraje kruhu byly zatíženy, takže když se jím rukou otočilo, měl určitou stabilitu a dal se do pohybu. Když se k tomuto zařízení později připojil větší, těžší, spodní kruh (byl na stejném dříku jako horní kruh a také se pohyboval ve vodorovném směru), mohl hrnčíř kruhy pohánět vsedě nohama.

Hrnčíř „hodil“ nebo položil beztvarou hlínu na kruh a pak, jak se kruh otáčel, z ní rukama tvaroval nádobu. (Jer 18:3, 4) Nádobu potom nechal trochu vysušit na slunci a znovu ji položil na kruh, kde ji možná vyhladil oblázky či mušlemi nebo nějakým nástrojem, a do jejího povrchu vtiskl určitý vzorek. Existovaly různé metody; když například do předmětu, který byl ještě vlhký, vtlačil zkroucenou šnůru, mohl vytvořit provázkový vzor. Někdy se nádoby ozdobně malovaly. Jindy se glazovaly (Př 26:23) a pak se vypalovaly v nedaleké hrnčířské peci. K dekorativním účelům bylo možné aplikovat také barevný „povlak“ (hrnčířskou hlínu v polotekutém stavu), a potom se nádoba opět vypálila v peci.

Hrnčíři vyráběli nejrůznější předměty od velkých džbánů (Ná 4:2) až po lampy, pece a hračky (například panenky a zvířátka). Vyráběli také mísy, poháry, lahvičky a další nádoby. (3Mo 15:12; 2Sa 17:28; Jer 19:1; Lk 22:10) K jejich výrobkům patřily též kuchyňské hrnce a některé pánve. Hrnčířské zboží bylo někdy opatřeno značkou, která ukazovala, kde byl určitý předmět vyroben. Svou „ochrannou známku“ hrnčíři často otiskli do ucha nádoby.

Aby v hlíně vytvořil určité detaily, hrnčíř někdy používal otevřenou formu, do níž hlínu vtlačil. Tímto způsobem se v pozdějších dobách často vyráběly lampy. Vytvořily se dva díly, které se potom spojily, ještě než hlína úplně vyschla. Někdy sice hrnčíř předměty tvaroval bez použití kruhu, ale obvykle s kruhem pracoval.

Při archeologických výkopech bývají často nalezeny hliněné střepy, kterých je někdy velké množství. (Viz heslo HLINĚNÝ STŘEP.) Rozmanité druhy hrnčířského zboží, které archeologové naleznou, využívají při určování rozdílných kultur a také při odhadech doby osídlení, která je patrná z různých vrstev nacházejících se na místech takových výzkumů. Na základě množství nalezených úlomků se také snaží odhadnout, jak hustě bylo určité místo ve starověku osídleno.

Autorita, kterou má hrnčíř nad hlínou, je obrazně použita ke znázornění Jehovovy svrchovanosti nad jednotlivci i nad národy. (Iz 29:15, 16; 64:8) Pro Boha byl izraelský dům „jako hlína v ruce hrnčíře“, přičemž on byl Velký Hrnčíř. (Jer 18:1–10) Člověk se v žádném případě nemůže přít s Bohem, stejně jako se hlína nemůže vzpírat tomu, kdo ji tvaruje. (Iz 45:9) Hliněnou nádobu je možné roztříštit, a právě tak Jehova může jako trest za provinění přivést ničivé neštěstí na nějaký národ. (Jer 19:1–11)

O tom, jak mesiášský Král projeví proti národům svou autoritu, kterou mu propůjčil Bůh, bylo předpověděno: „Rozbiješ je železným žezlem, jako hrnčířskou nádobu je rozrazíš na kusy.“ (Ža 2:9; srovnej Da 2:44; Zj 2:26, 27; 12:5.)

Z jedné hroudy hlíny mohl hrnčíř udělat nádobu pro čestné použití a jinou nádobu pro nečestné použití, pro běžný či obyčejný účel. Podobně má i Jehova autoritu k tomu, aby jednotlivce tvaroval tak, jak chce; snáší ničemné lidi, „nádoby zloby, hodící se ke zničení“, ale tím pracuje k prospěchu ‚nádob milosrdenství‘, lidí, kteří tvoří duchovní Izrael. (Ří 9:14–26)