ČTENÍ

Získávání informací z psaného jazykového projevu prostřednictvím zraku; vyjádření psaného projevu mluveným slovem.

O čtení měli lidé zájem už od nejstarších dob. Asyrský král Aššurbanipal, který založil knihovnu, v níž bylo 22 000 hliněných tabulek a textů, prohlásil: „Těšilo mě, když jsem mohl číst nápisy na kamenech pocházející z doby před potopou.“ (Light From the Ancient Past, J. Finegan, 1959, s. 216, 217) Mohlo jít o nějaké tradované zprávy o celosvětové potopě nebo o asyrské záznamy, které popisovaly nějakou místní potopu a byly antedatovány. Jedinými psanými dokumenty o potopě, které byly v troskách Aššurbanipalova paláce nalezeny, byly babylónské zprávy, které však obsahovaly velké množství mytologie. Zda pohanští Asyřané vlastnili nějaké autentické zprávy nebo dokumenty, které skutečně pocházely z doby před celosvětovou potopou, dnes ovšem není možné zjistit.

Původ čtení je přirozeně velmi úzce spjat s původem psaní. Informace o tom je možné nalézt pod heslem PSANÍ.

Je pozoruhodné, že v biblické zprávě o událostech, k nimž došlo za Mojžíšových dnů v 16. století př. n. l., je o čtení a psaní konkrétní zmínka. (2Mo 17:14) Izraelský národ byl ke čtení a psaní povzbuzován. (5Mo 6:6–9) Od Mojžíšova nástupce Jozua se jakožto od vůdce Izraele požadovalo, že se bude pravidelně, „dnem a nocí“, zabývat čtením Písma, aby mohl úspěšně vykonávat pověření, které dostal od Boha. Aby si vštípil důležitost Božího slova a nepochybně také aby si to, co čte, pamatoval, měl Jozue číst „polohlasem“. (Joz 1:8)

Izraelští králové dostali od Boha příkaz, aby si pořídili opis Božího zákona a denně ho četli. (5Mo 17:18, 19; viz heslo ROZJÍMÁNÍ.) To, že tohoto příkazu nedbali, přispělo k tomu, že v zemi začalo být zanedbáváno pravé uctívání, což mělo za následek úpadek morálky lidu a následné zničení Jeruzaléma v roce 607 př. n. l.

Ježíš měl v synagógách přístup ke všem inspirovaným svitkům Hebrejských písem, a v Bibli je zaznamenána jedna zpráva o tom, že veřejně četl text Písma a uplatnil ho na sebe. (Lk 4:16–21) Také když ho třikrát zkoušel Satan, Ježíš ve všech třech případech odpověděl: „Je napsáno.“ (Mt 4:4, 7, 10) Z toho je jasně patrné, že Písmo dobře znal.

Apoštolové, kteří byli druhotnými základními kameny svatého chrámu, křesťanského sboru, pokládali čtení Písma za něco, co je pro jejich službu nepostradatelné. Ve stovkách případů citovali ve svých spisech z Hebrejských písem, odkazovali se na ně a také se zastávali toho, aby Písmo četli další lidé. (Sk 17:11) Židovští vládci si uvědomili, že Petr a Jan jsou nevzdělaní a obyčejní lidé. (Sk 4:13) To ale neznamenalo, že neuměli číst a psát. Důkazem jsou dopisy, které tito apoštolové napsali. Neabsolvovali však vyšší vzdělání na nějaké hebrejské škole, u nohou zákoníků. Z podobných důvodů byli Židé udiveni tím, co znal Ježíš, přestože, jak říkali, „nestudoval na školách“. (Jan 7:15) To, že čtení bylo tehdy rozšířeno, ukazuje zpráva o etiopském eunuchovi, proselytovi, který si četl Izajášovo proroctví a kterého kvůli tomu oslovil Filip. Eunuch byl odměněn za zájem o Boží slovo tím, že získal výsadu stát se Kristovým následovníkem. (Sk 8:27–38)

Ta část Bible, která pochází z doby před 1. stoletím n. l., byla napsána v hebrejštině a aramejštině. Ve třetím století př. n. l. byla Hebrejská písma přeložena do řečtiny, která se stala mezinárodním jazykem. V řečtině byla původně napsána celá Křesťanská písma s výjimkou Matoušova evangelia. Tak bylo čtení Bible umožněno většině gramotných lidí v Římské říši, a zejména Židům v Palestině i těm, kteří žili v diaspoře.

Všeobecná poptávka po Bibli ukazuje, že je to čtivá a hodnotná kniha. Pokud jde o vydávání a počet rozšířených výtisků, Bible daleko předstihuje všechny ostatní knihy. V době, kdy je sestavováno toto dílo, je do více než 2 000 jazyků přeložena buď celá Bible, nebo její části a jsou vydávány v miliardách výtisků. Uvádí se, že hodně přes 90 procent obyvatel země má Bibli k dispozici ve vlastním jazyce.

Bible vypočítává, jaký užitek ze čtení Písma může člověk mít: vede k pokoře (5Mo 17:19, 20) a ke štěstí (Zj 1:3) a pomáhá člověku rozpoznat, jak se splňují biblická proroctví (Hab 2:2, 3). Ty, kdo ji čtou, Bible upozorňuje, aby si dobře vybírali, jakou literaturu budou číst; ne všechny knihy totiž budují a osvěžují mysl. (Ka 12:12)

Aby člověk doopravdy pochopil Boží slovo a porozuměl mu, nezbytně potřebuje pomoc Božího ducha. (1Ko 2:9–16) Má-li získat porozumění a má-li mít z Božího slova další užitek, musí ke čtení přistupovat s otevřenou myslí — bez veškerých předsudků a předem vytvořených názorů. Jinak jeho porozumění Písmu bude zastřené, stejně jako porozumění Židů, kteří odmítli dobrou zprávu, kterou kázal Ježíš. (2Ko 3:14–16) Nestačí jen povrchní čtení. Člověk do něho musí zapojit své srdce, musí se do studia látky pohroužit, do hloubky o ní rozjímat a přemýšlet, jaký osobní užitek může ze čtení mít. (Př 15:28; 1Ti 4:13–16; Mt 24:15; viz heslo VEŘEJNÉ ČTENÍ.)