TABERA

[hoření [tedy „požár; planutí“]].

Jedno izraelské tábořiště v pustině Sinaj, jehož přesná poloha není známa. Na tomto místě si izraelský národ stěžoval, a Bůh proto seslal oheň, který strávil některé Izraelity na nejzazším konci tábora. Když však Mojžíš úpěnlivě prosil Jehovu, oheň „pohasl“ neboli byl uhašen. Na základě této události bylo to místo nazváno „Tabera“. (4Mo 11:1–3; 5Mo 9:22)