BODLÁK

[heb. dar·darʹ; řec. triʹbo·los].

Kterákoli z mnoha druhů rostlin, jež mají ostnité, nepravidelně zubaté listy, tuhé lodyhy a kulovité úbory, z nichž vyrůstají hebké květy purpurové, žluté nebo bílé barvy. Adam a později jeho potomci se s obtížnými bodláky museli potýkat, když obdělávali prokletou půdu. (1Mo 3:17, 18) Semena bodláků jsou roznášena větrem, a tak se pohotově uchytí v neobdělávaných a opuštěných oblastech. (Viz Oz 10:8.) Ježíš Kristus poukázal na bodláky, když znázorňoval, že lidé, stejně jako rostliny, se poznají podle svého ovoce. (Mt 7:16) V Palestině není nijak neobvyklé vidět, jak podzimní vítr valí klubko propletených bodláků, což je skutečnost, na kterou možná poukazuje Žalm 83:13 a Izajáš 17:13.