ZÁPAD

Hebrejci označovali směr z hlediska člověka, který je obrácen čelem k východu. Západ byl tedy za nimi a mohl být vyjádřen hebrejským slovem ʼa·chórʹ, jež je přeloženo slovem „zezadu“. (Iz 9:12)

Nejčastěji je „západ“ („západní“) označován hebrejským slovem jam (což znamená „moře“, například u Joz 1:4) zjevně proto, že Středozemní neboli Velké moře leží na západ od Zaslíbené země. (1Mo 28:14; 2Mo 10:19; 38:12; 4Mo 34:6; Ze 14:4) To, zda jam znamená „moře“, nebo zda se jím myslí západ, se musí posoudit podle kontextu. (Joz 15:8–12; 2Pa 4:2–4, 15)

Další hebrejské slovo (ma·ʽaravʹ) označuje buď západ slunce (Iz 43:5; 59:19), nebo západ jako směr. (1Pa 26:30; 2Pa 32:30) V Žalmu 103:12 je použito ke znázornění velké vzdálenosti. Je zde zapsáno uklidňující ujištění o Jehovově milosrdenství, které je prokazováno nedokonalým lidem: „Jak daleko je východ slunce od západu slunce, tak daleko od nás vzdálil naše přestupky.“

Když Ježíš řekl, že mnozí přijdou „z východních končin a ze západních končin“ a spočinou u stolu v Království s Abrahamem, Izákem a Jákobem, je v řeckém textu Matouše 8:11 doslova řečeno, že přijdou „ze svítání a západů“. Zde se řecké slovo dy·smeʹ vztahuje na směr západu slunce, tedy na západ. (Int) Dy·smeʹ je ve významu „západ“ použito i na jiných místech. (Mt 24:27; Lk 12:54; 13:29; Zj 21:13)