Jak daleko to ještě půjde?

V roce 1970 schválil italský parlament epochální zákon, který bral v úvahu možnost civilního rozvodu. 12. května tohoto roku mělo být rozhodnuto lidovým hlasováním, nemá-li být tento zákon opět zrušen. Po dva měsíce vedli urputný boj za zrušení italští biskupové a většina ze 190 000 kněží a jeptišek, kteří byli podporováni křesťanskými demokraty. Hlasování vzbudilo zájem světové veřejnosti, protože jeho výsledek má rozhodující význam pro budoucnost církve v Itálii.

Byla to mohutná porážka, protože Italové hlasovali v poměru skoro tři ku dvěma pro zachování rozvodového zákona. Samo město Řím hlasovalo sedmdesáti procenty proti zrušení. I papežova rodná provincie Brescia hlasovala proti zrušení. Tisk Spojených států to označuje jako „nejhorší porážku, kterou utrpěla katolická církev v italské politice od roku 1870, kdy italské vojsko zatlačilo papeže Pia IX. do Vatikánu a tím ukončilo světskou moc církve“.

Katolický časopis „America“ (25. května 1947) mluví o „kritické zkoušce, kterou musí podstoupit vedení italské církve“, a zjišťuje, že tímto hlasováním bude možná urychleno „odvrácení od zachovávané formy vztahů mezi církví a státem“.

Že jde o více než jen o rozvodový zákon, ukazují novinové zprávy, podle nichž hned po oznámení výsledku hlasování „oznámily antiklerikální skupiny tažení, které má být provedeno v celé zemi, aby byly shromážděny podpisy k žádosti, v níž má být požadováno hlasování o všech zákonech, které poskytují církvi zvláštní výhody“. Jeden z těchto zákonů říká, že „římské, katolické, apoštolské náboženství je jediným náboženstvím státu“. Jiné zákony poskytují církevním zařízením osvobození od daní a zvláštní přednosti.

Čtenáři Strážné věže se nediví tomuto vývoji. „Nápis“ je již dlouho na zdi, jak to vidíme z biblických proroctví. — Zjev. 17:15–18.