Kázání na hoře — ‚Tvé dary z milosrdenství mají být skryté‘
PO radě o tom, jak se má jednat s druhými, poukázal Ježíš na způsob uctívání, který skutečně u Boha platí. Začal tuto část svého Kázání na hoře slovy: „Dejte dobrý pozor, abyste nekonali svou spravedlnost před lidmi, aby vás pozorovali.“ — Mat. 6:1a.
V tomto případě znamená „spravedlnost“ jednání, které je v souladu s Božím měřítkem práva. (Srovnej Mat. 5:6, 20.) Bůh chce, aby lidé v každé životní situaci projevovali spravedlnost, ať jde o to, co člověk dělá, když je sám, nebo o jeho vztah k Bohu a druhým.
Ježíšova slova neznamenají, že bohulibé skutky se nemají nikdy dělat před jinými, protože to by odporovalo jeho dřívější radě, že jeho posluchači ‚mají nechat svítit své světlo před lidmi‘. (Mat. 5:14–16) Nemá se to však dělat, „aby vás pozorovali“. Nemá se z toho dělat divadelní hra, jako na jevišti.
Ježíš vysvětlil všem, kteří mají sklon ukazovat své přednosti: „Jinak nebudete mít odměnu u svého Otce, který je v nebesích.“ (Mat. 6:1b) Tato ‚odměna z nebe‘, k níž patří důvěrný vztah k Bohu a věčná požehnání jeho královského panství, není připravena pro lidi, kteří slouží Bohu s pohnutkou, aby na sebe obrátili pozornost.
Pro Židy prvního století n. l. byly tři hlavní možnosti, jak sloužit Bohu: dávání almužen, modlitba a půst. Vzhledem k první možnosti Ježíš řekl: „Když tedy chceš dávat dary z milosrdenství, netrub před sebou, jak to činí pokrytci v synagógách a na ulicích, aby je lidé oslavovali.“ — Mat. 6:2a.
Výrazem „dary z milosrdenství“ jsou míněny dobročinné dary k podpoře chudých. V Hebrejských písmech je často zdůrazňována důležitost podpory potřebných lidí. (Přísl. 14:21; 28:27; Iz. 58:6, 7) V pozdější době byl v každé židovské obci fond pro chudé, který byl každý týden vybírán a ze synagóg rozdělován. Od každého člena obce se očekávaly příspěvky podle jeho finančního postavení. Mnozí nezůstávali při této povinnosti, ale podporovali potřebné ještě dodatečnými dobrovolnými dary. Je zajímavé, že Ježíš a jeho apoštolové měli společný fond pro chudé. — Jan 12:5–8; 13:29.
Avšak Ježíš radil svým učedníkům s ohledem na dávání almužen: „Netrub před sebou.“ Jinými slovy: „Nezveřejňuj, když dáváš almužny.“ To byl zvyk u farizeů, které Ježíš označil za „pokrytce“, to je lidi, kteří předstírají něco, čím nejsou. Pokud jde o zveřejňování dobročinných darů „v synagógách a na ulicích“, v Teologickém slovníku k Novému zákonu čteme:
„Teatrální způsob vykonávání farizejské spravedlnosti. . . se dá bohatě doložit rabínskou literaturou. Zatímco prostředky pro obecní péči o chudé byly sebrány dávkami, další činy lásky spočívaly na dobrovolných darech. Ty byly oznamovány před shromážděnou obcí v synagógách a při postních bohoslužbách konaných na ulici.“ (Sv. III, str. 974, angl.) „V synagóze, ale zejména při postních bohoslužbách, které se konaly v kritických dobách na volných místech města. . ., byly slibovány jako veřejný slib od jednotlivých lidí často určité obnosy pro pokladnu chudých. . . Také se vypráví, že dárci větších obnosů byli zvláště poctěni tím, že při bohoslužbách v synagóze si směli sednout vedle rabína.“ (sv. VII, str. 86, angl.)
Pokud jde o tyto pokrytce, Ježíš řekl: „V pravdě vám říkám, již mají svou plnou odměnu.“ (Mat. 6:2b) Papyry z prvního století n. l. ukazují, že řecké slovo pro „mají. . . plnou“ (apécho) se často objevovalo na stvrzenkách a označovalo plné vlastnictví nějaké věci nebo peněžního obnosu. G. Adolf Deissmann píše ve své knize Biblické studie (angl.), že Ježíšova slova vzhledem k této okolnosti „dostávají sarkastičtější, ironičtější význam: ‚Mohou podepsat stvrzenku na svou odměnu.‘ Jejich právo přijmout odměnu je uskutečněno stejně, jako by již za ni dali stvrzenku.“ Potlesk lidí a snad jedno z prvních míst v synagóze vedle význačných rabínů byla odměna, kterou pokrytci dostali. Bůh jim nedá již nic. — Srovnej Mat. 23:6.
„Ale ty,“ pokračoval Ježíš, „když dáváš dary z milosrdenství, ať neví tvá levice, co dělá tvá pravice.“ (Mat. 6:3) Pravá a levá ruka jsou si velmi blízké, protože jsou po obou stranách těla a obyčejně spolupracují. Příležitostně může jedna ruka jednat nezávisle na druhé. „Ať neví tvá levice, co dělá tvá pravice“ by tedy znamenalo, že se dobročinné skutky neoznamují ani lidem, kteří jsou tak blízcí, jako je levá ruka pravé.
Jak řekl Ježíš, nemá se poskytování almužen dávat vychloubačně najevo, „aby tvé dary z milosrdenství byly skryté; potom ti tvůj Otec, který se dívá skrytě, odplatí.“ (Mat. 6:4) Protože stvořitel sídlí v nebi a je neviditelný lidským očím, zůstává — pokud jde o lidi — ‚skrytý‘. (Jan 1:18; 1. Jana 4:20) „Odplatí“ znamená, že Bůh, který „se dívá skrytě“, pokorné ctitele uvede do důvěrného vztahu k sobě, odpustí jim hříchy a dá jim věčný život v dokonalých poměrech. (Přísl. 3:32; Ef. 1:7; Zjev. 21:1–5) To daleko předčí obdiv a chválu druhých lidí.