Kázání na hoře — „Přestaňte být úzkostliví“

KDYŽ dal Ježíš radu o tom, že je nutno vyhýbat se hmotařství, napomenul své posluchače, aby si nedělali zbytečné starosti, jak získají životní potřeby: „Proto vám říkám: Přestaňte být úzkostliví o své duše, pokud jde o to, co budete jíst a co budete pít, nebo o své tělo, pokud jde o to, co si budete oblékat. Což neznamená vaše duše více než pokrm a tělo více než oděv?“ — Mat. 6:25.a

„Proto“ — neboť nikdo nemůže ‚být otrokem Boha a bohatství‘ — měli dát Ježíšovi učedníci pozor, aby si nedělali nadměrné starosti ani o to, jak získají každodenní potřeby. (Mat. 6:24) Boží Syn tím nechtěl lidi odradit, aby se náležitým způsobem nestarali a aby pilně nepracovali a neopatřovali si jídlo a oděv. (Kaz. 2:24; Ef. 4:28; 2. Tess. 3:10–12) Ale není nutné, aby člověk byl ‚úzkostlivý‘, pokud jde o získávání takových základních potřeb. ‚Duše a tělo‘ (což zde představuje osobu jako celek) jsou daleko důležitější než pokrm a oděv. Bůh dal lidstvu tělesný život, a proto se jistě může postarat o to, aby jeho ctitelé měli nutné věci, které potřebují k životu.

Ježíš zdůraznil tuto myšlenku příkladem: „Bedlivě pozorujte ptáky na nebi, neboť nesejí semeno ani nesklízejí ani neshromažďují do skladišť; a přece je váš nebeský Otec živí.“ — Mat. 6:26a.

„Ptáci na nebi“, kteří nám létají nad hlavami, nevykonávají žádné zemědělské práce. A přece se Bůh stará o to, aby měli dost potravy. (Srovnej Joba 38:41; Žalm 147:9.) To je něco, co máme ‚bedlivě pozorovat‘, abychom o tom vážně přemýšleli. Židé, kteří byli Ježíšovými posluchači, mohli mluvit o Bohu jako o svém „nebeském Otci“, zvláště proto, že Izraelité byli ‚vyvoleni‘ jako Boží smluvní lid. (5. Mojž. 7:6) Ježíš ukázal, jaký je rozdíl mezi nimi a mezi nebeskými ptáky, a zeptal se: „Což nemáte větší cenu než oni?“ (Mat. 6:26b) Jestliže se Bůh stará o létající tvory, oč více se bude starat o své ctitele!

Ježíš chtěl dále ukázat, jak je zbytečné nevhodně si dělat starosti o získávání životních potřeb, a proto dále řekl: „Kdo z vás může přidat jediný loket k délce svého života tím, že bude úzkostlivý?“ (Mat. 6:27) V Bibli je doba lidského života často přirovnána k cestě a jsou zde použity výrazy jako ‚cesta hříšníků‘ a ‚stezka bezúhonnosti‘. (Žalm 1:1; 27:11) Budeme-li mít úzkostlivou starost o každodenní potřeby, nemůžeme tím ani o zlomek prodloužit délku svého života, tak říkajíc ani o „jediný loket“. Nevhodná úzkostlivá starost může spíše poškodit zdraví a zkrátit život, než aby lidem prospěla.

Ježíš potom uvedl druhé podobenství, když řekl: „Proč jste úzkostliví, pokud jde o oblékání? Vezměte si poučení z polních lilií, jak rostou; nelopotí se ani nepředou; ale říkám vám, že ani Šalomoun v celé své slávě nebyl oděn jako jedna z nich.“ — Mat. 6:28, 29,

Mezi „polními liliemi“ zřejmě byly i některé krásně zbarvené květiny, které rostou v galilejské krajině. Hastingsův „Biblický slovník“ (angl.) říká:

„Ty všechny rostou mezi obilím a často je převyšují a široká pole zdobí nejrůznějšími barevnými odstíny od růžově purpurové až do tmavě fialové a modré; jsou to skutečně královské barvy. Každý, kdo stál mezi pšeničnými poli v Galileji a viděl nádherné hrozny těchto květin, jak se tyčí nad obilím, pochopí, jak vhodné přirovnání dal náš Spasitel. . . Ale i kdybychom si pod výrazem ‚polní lilie‘ představili pouze divoké lilie, i ty by jistě do tohoto vyjádření patřily. Srovnání našeho Spasitele by tedy bylo jako ‚fotomontáž‘, protože se zde zmiňuje o všech těch nádherných barvách a krásných odstínech mnoha divokých rostlin, které jsou označovány jako lilie.

Když člověk pozoruje, „jak“ tyto rostliny „rostou“, všímá si, že rostou, aniž se ‚lopotí‘ a aniž ‚předou‘, což všechno musí dělat lidé, aby si opatřili oděvy. A přece polní lilie jsou oděny takovou krásou, s níž se nemůže srovnat žádné lidské roucho, ani tak nádherné roucho, jakým proslul král Šalomoun. — 2. Par. 9:15–21.

O „poučení“ z tohoto podobenství Ježíš řekl: „Jestliže tedy Bůh tak obléká polní rostlinstvo, které je dnes zde a zítra je uvrženo do pece, nebude tím spíše oblékat vás, vy malověrní?“ — Mat. 6:30.

Ve výrazu „polní rostlinstvo“ jsou zahrnuty i květiny, o nichž mluvil Ježíš. V horkém létě v Palestině takové rostlinstvo vadne již za dva dny. Suché rostlinné stvoly a tráva se sbírá jako palivo pro pekařské pece. Jestliže Bůh tak nádherně „obléká“ rostliny, které tak rychle vadnou, dává Ježíš vhodnou otázku: „Nebude tím spíše oblékat vás, vy malověrní?“ Boží služebníci jsou daleko důležitější než rostliny. Příliš velká starost o to, jak si získat potřebné oděvy, by mohla být příznakem „malověrnosti“. b

Ježíš pokračoval: „Nikdy tedy nebuďte úzkostliví a neříkejte: ‚Co budeme jíst?‘ nebo ‚Co budeme pít?‘ nebo ‚Co si oblékneme?‘ O to všechno totiž dychtivě usilují národy. Vždyť váš nebeský Otec ví, že to všechno potřebujete.“ — Mat. 6:31, 32.

Na tomto místě Ježíš potřetí uvádí srovnání s „národy“ neboli Nežidy. (Viz Matouše 5:47; 6:7.) Neměli vztah k Bohu a soustřeďovali svůj život kolem hmotných věcí a tělesných radovánek. Kdyby tedy Boží služebníci pochybovali, že Bůh je schopen a ochoten opatřovat jim životní potřeby, byli by jako lidé z národů, kteří byli „bez Boha ve světě“. — Ef. 2:11, 12.

Protože tedy Nejvyšší ‚zná potřeby‘ svého lidu, Ježíšovi posluchači by měli dbát jeho další rady: „Neustále tedy hledejte nejdříve království a jeho spravedlnost a všechny tyto ostatní věci vám budou přidány.“ — Mat. 6:33.

Ježíšovi učedníci přijali Ježíše jako Mesiáše, a tak se připravovali, aby se stali částí Božího nebeského mesiášského panství neboli „království“. (Luk. 22:28–30; Jan 14:1–4; Dan. 7:13, 14, 18, 22, 27) Ale je nutné, aby „nejdříve“ ‚neustále hledali‘ toto království a aby o ně měli ve svém životě stále největší zájem. Je také nutné, aby hledali „jeho [to znamená Boží] spravedlnost“ tím, že budou projevovat víru v Božího Mesiáše a ve svém chování se přizpůsobovat jiným Božím přikázáním. To by ovšem nikdy neměli dělat s takovým názorem na zákony, že by provádění náboženských předpisů a záslužných skutků Boha zavazovalo, aby člověku žehnal. Spravedlnost, která platí před Bohem musí vycházet ze srdce, které překypuje láskou a oceněním všeho, co Bůh učinil pro lidstvo. (Viz Římanům 10:3; 1. Jana 4:19.) Lidé, kteří skutečně kladou na první místo ve svém životě uctívání Boha, mohou se spolehnout, že „všechny“ jejich každodenní potřeby jim „budou přidány“, a to od dobrotivého Boha, jehož uctívají.

Ježíš pokračoval: „Nikdy tedy nebuďte úzkostliví o příští den, neboť příští den bude mít své vlastní starosti. Každý den má dost svého vlastního zla.“ (Mat. 6:34) Každý den má své vlastní těžkosti, které přinášejí určitou míru sklíčenosti. Někdy denní obtíže vznikají nenadále a následkem příčin, které lidé nemohou ovlivnit. (Povšimni si Kazatele 9:11.) Boží služebníci by si měli uvědomit, že každý den má ‚dost svých vlastních svízelí‘, a měli by se s nimi vyrovnávat tehdy, když vzniknou. Úzkostlivá starost o to, co přinese příští den, nemůže nic zlepšit, ale spíše je projevem nedostatečné víry v Boha a znesnadňuje člověku, aby se vyrovnal se „zlem“ dnešního dne.

[Poznámky pod čarou]