Dobré skutky

Kdo chce mít v práci úspěch, musí se spoléhat na Jehovu Boha. (Žalm 127:1; Přísl. 16:3) Bůh dává těm, kteří se snaží konat jeho vůli, sílu a moc. (2. Kor. 4:7; Fil. 4:13) Mnoho z toho, co člověk koná ve svém životě, je marnost. (Kaz. 2:10, 11) Co však činí ve spojení s pravým uctíváním, to zbytečné není. Židovští křesťané dostali ujištění: „Bůh totiž není nespravedlivý, aby zapomněl na vaši práci a na lásku, kterou jste projevovali k jeho jménu tím, že jste sloužili svatým a dále sloužíte.“ (Žid. 6:10) K této službě nepochybně patří hmotná podpora těch, kteří jsou potřební, sklíčení a pronásledovaní, nebo jiný druh pomoci, který jim poskytujeme. (Srovnej Efezským 4:28; Filipenským 4:14–19; 1. Timoteovi 6:17, 18; Jakuba 1:27) Dobrým skutkem je také účast na činění učedníků. (Mat. 28:19, 20; 1. Kor. 3:9–15) Muži mohou konat dobré skutky tím, že slouží v křesťanském sboru jako dozorci a poučují své spoluvěřící. (1. Tess. 5:12, 13; 1. Tim. 3:1; 5:17)