Patřila do rodiny Kaifáše

Archeologické nálezy někdy přímo či nepřímo potvrdí existenci postav, o kterých se zmiňuje Bible. O jednom z takových nálezů informovali v roce 2011 izraelští archeologové. Jednalo se o 2 000 let staré osuárium, což je zdobená vápencová schránka, do které se ukládaly kosterní pozůstatky zemřelého.

Na nalezeném osuáriu je nápis „Miriam, dcera Ješuy, syna Kaifáše, kněze z rodu Maazjáše z Bet Imri“. Kaifáš byl židovský velekněz, který měl podíl na Ježíšově odsouzení a popravě. (Jan 11:48–50) Historik Flavius Josephus o něm mluvil jako o „Josefovi, který byl nazýván Kaifáš“. V nalezeném osuáriu očividně byly ostatky jedné z jeho příbuzných. To, že Miriam byla příbuznou velekněze, je patrné i z toho, že v nápisu na osuáriu, které bylo nalezeno dříve a které zřejmě patřilo samotnému veleknězi, je uvedeno jméno Jehosef bar Kaifa neboli Josef, syn Kaifášův.a

Osuárium patřící Miriam bylo podle vyjádření Izraelského památkového úřadu zabaveno zlodějům, kteří vykradli starověkou hrobku. Pravost nálezu byla potvrzena analýzou i samotným nápisem.

Nápis na tomto osuáriu odhalil ještě něco jiného. Obsahuje totiž jméno Maazjáše, který byl hlavou posledního z 24 kněžských oddílů, jejichž členové se střídali ve službě v jeruzalémském chrámu. (1. Par. 24:18) Podle Izraelského památkového úřadu je nápis na osuáriu dokladem toho, že „Kaifášova rodina pocházela z Maazjášova kněžského oddílu“.

Součástí nápisu je také výraz „Bet Imri“, který lze vysvětlit dvěma způsoby. „První možnost je, že Bet Imri je jméno kněžské rodiny — synů Immera (Ezra 2:36, 37; Nehemjáš 7:39–42), k jehož potomkům patřili členové Maazjášova kněžského oddílu,“ uvádí Izraelský památkový úřad. „Druhá možnost je, že [Bet Imri je] místo, odkud zemřelá žena nebo celá její rodina pocházely.“ Ať už je to jakkoli, nalezené osuárium je dokladem toho, že Bible pojednává o skutečných lidech ze skutečných rodin.