Pozitivní přístup k dalším pokrokům
1 Většina z nás si již přečetla Ročenku 1992. Když jsme se z ní dozvěděli, že v roce 1991 byl celosvětový vrchol více než 4 a čtvrt miliónu zvěstovatelů Království ve 211 zemích — tedy 6,5procentní vzrůst —, nadchlo to naše srdce. Nynější vzrůst Království na celém světě určitě úžasným způsobem dosvědčuje splňování Izajáše 2:2–4 a Micheáše 4:1–4.
2 Přestože zpráva za služební rok 1992 není úplná, jasně dosvědčuje, že Jehova završuje tento služební rok vynikajícím vzrůstem. Pozvání, aby se lidé připojili k ohromnému mezinárodnímu bratrství, dále pokračuje. Počet návštěvníků Památné slavnosti a oblastních sjezdů ukazuje, že milióny lidí začínají naslouchat poselství o Království. Lidé ze všech národů reagují na inspirované pozvání, které zve: „Pojďte a vystupme na Jehovovu horu a k domu Jákobova Boha; a bude nás poučovat o svých cestách a chceme chodit po jeho stezkách.“
3 Rozhodni se, že budeš dělat pokroky: Jehovova organizace postupuje kupředu. Mnoho nových proudí k hoře Jehovova pravého uctívání. Proto je důležité, aby každý měl pozitivní přístup k dalšímu duchovnímu pokroku, a pak se ještě snažil pomáhat v tom novým. Nutnost takového pokroku je obsažena ve výroku, že ti, kteří reagují na pozvání vystoupit na Jehovovu horu, říkají druhým: „Pojďte!“ Apoštol Jan zapsal něco podobného ve Zjevení 22:17: „A duch a nevěsta stále říkají: ‚Pojď!‘ A každý, kdo slyší, ať řekne: ‚Pojď!‘ “
4 Ježíš předvedl, jak se má toto pozvání předkládat. Když lidé reagovali na jeho učení, zval je, aby se podíleli na jeho službě a učil je, jak to dělat. (Mat. 4:19; 10:5–7, 11–14) Jeho učedníci se učili jím používané účinné metody, když ho doprovázeli a pozorovali, jak co dělá. Pak svou službu uzpůsobovali podle jeho vzoru. Naučili se jeho metody tak dobře, že jejich smělé vydávání svědectví upoutávalo pozornost odpůrců, kteří je jasně rozpoznali jako Ježíšovy učedníky. Skutky 4:13 uvádějí: „Když spatřili Petrovu a Janovu otevřenost. . . poznávali na nich, že bývali s Ježíšem.“
5 Než se Ježíš vrátil do nebe, dal svým učedníkům příkaz, aby pokračovali v křesťanské službě, tedy aby činili nové učedníky a vyučovali je přesně tak, jak byli sami vyučováni. Podle záznamu v Matoušovi 28:19, 20 Ježíš přikázal: „Jděte proto a čiňte učedníky z lidí všech národů. . . vyučujte je, aby zachovávali všechno, co jsem vám přikázal.“ A aby naznačil, že chce, aby se v tom pokračovalo až do dnešní doby, dodal toto ujištění: „Pohleďte, já jsem s vámi po všechny dny až do závěru systému věcí.“
6 Praví učedníci Ježíše Krista nepřestali poslouchat jeho pokyny, aby nové učedníky vyučovali všemu, co přikázal. Vynikající vzrůst celosvětového sboru svědků Jehovových však vyžaduje, abychom brali v úvahu zvláštní potřeby nově pokřtěných členů sboru i nepokřtěných zvěstovatelů stejně jako lidí, kteří s námi studují Bibli a kteří možná začali do určité míry pravidelně navštěvovat sborová shromáždění.
7 Na začátku služebního roku 1992 přibližně každý devátý zvěstovatel byl činný ve službě pouze jeden rok. Kromě toho každý šestý zvěstoval maximálně tři roky a každý čtvrtý se nepodílel na službě víc než pět let. I když mnozí noví udělali znamenité pokroky od té doby, co se stali členy sboru, další pomoc v některých oblastech by nepochybně jejich duchovní pokrok urychlila.
8 Hebrejcům 6:1 povzbuzuje všechny, aby ‚usilovně spěli ke zralosti‘. Křesťanská zralost neznamená pouze odevzdávání zprávy ze služby. Zahrnuje pokroky v osobním studiu a v pravidelné návštěvě shromáždění a rovněž horlivou účast na kazatelské službě. Patří k ní také pomoc druhým v poznávání pravdy pro záchranu. Musíme vybrušovat svou obratnost při ‚rozmluvách z Písem‘. (Sk. 17:2) Růst ke zralosti vyžaduje čas a do značné míry závisí na naší osobní zbožné oddanosti a na tom, jak získáváme praktické zkušenosti ve službě. Hloubka naší zbožné oddanosti sice záleží na nás, ale je moudré dovolit jiným zralým bratrům a sestrám, aby nám pomáhali získat praktické zkušenosti. Můžeme se učit z jejich zkušeností, hlavně v kazatelské službě. Nemusíme se všechno učit ze svých vlastních pokusů a omylů.
9 Pomoc pro ty, jimž chybí zkušenosti: Vzor pro poskytování pomoci byl stanoven v počátcích křesťanského sboru. Ježíš své učedníky poučoval. (Mar. 3:14; Luk. 9:1; 10:1) Oni zase vyučovali druhé. Timoteus dostával zvláštní povzbuzení a pomoc od apoštola Pavla a učedník Apollos dělal pokroky za osobní pomoci zkušenějších Aquily a Priscilly. (Sk. 18:24–27; 1. Kor. 4:17) Dnešní zralí členové křesťanského sboru se řídí těmito příklady, vyučují a povzbuzují méně zkušené, zejména nové a mladé. Jak říká Římanům 15:1, 2: „My však, kteří jsme silní, měli bychom nést slabosti těch, kteří nejsou silní.“
10 Rodiče mají odpovědnost za konkrétní pozitivní přístup, kterým pomáhají svým dětem v duchovním pokroku. K tomu patří vést rodinné studium a učit děti osobně studovat, pravidelně navštěvovat shromáždění a podílet se na něm a prakticky uplatňovat to, co se naučily. (Ef. 6:4; 1. Tim. 5:8) Zejména vedoucí sborového studia knihy by měli iniciativně činit opatření, aby všem ve své skupině pro studium knihy a pro svědeckou službu pomáhali v duchovním pokroku. Dozorce služby a druzí starší i služební pomocníci a rovněž jiní členové sboru mohou také pomáhat.
11 Poskytuj, co je potřeba: Možná bude nutné pomáhat jen v jedné oblasti křesťanské činnosti, například v osobním studiu. Někdo třeba potřebuje nějaké podněty, jak si udělat praktický studijní plán. Jiný by mohl potřebovat pomoc při přípravě komentářů nebo úkolů na shromáždění. Další se snad potřebují naučit, jak zkoumat biblické náměty.
12 Mnozí noví potřebují pomoc v kazatelské službě. Některý zvěstovatel třeba chce účinněji sloužit dům od domu, vykonávat dodatečné návštěvy nebo zahajovat či vést biblické studium. Možná postačí několik praktických schůzek s nácvikem úvodů a způsobů vydávání svědectví doporučených v knize Rozmlouvat nebo v Naší službě Království. Jindy třeba někdo potřebuje jen nějaké podněty, jak si vytvořit praktický časový plán kazatelské služby, a pomoc v tom, jak ho má dodržovat. Když si přesně naplánujete spolupráci s těmi, kdo potřebují pomoc, umožní jim to přiblížit se ke konkrétním cílům.
13 Boží slovo nás povzbuzuje, abychom svůj duchovní pokrok dali najevo i druhým. Tuto radu napsal Pavel svému spolupracovníku Timoteovi. (1. Tim. 4:15) V souladu s tímto povzbuzením apoštol zdůraznil, že je nutné cvičit se jak pro soutěž v atletickém závodě, tak pro úspěšné zápolení v duchovním boji. (1. Kor. 9:24–27; 2. Kor. 10:5, 6) Měli bychom rychle uplatnit všechno, co se učíme o Boží vůli, takže pozorovatelé v nás uvidí živé příklady pravé křesťanské víry. Podobně bychom měli dělat pokoky v umění vyučovat druhé, aby se stali oddanými učedníky Ježíše Krista. — Jak. 1:22–25; 1. Tim. 4:12–16.
14 Pokroky zahrnují to, že vytrváváme ve zkouškách: I Ježíš Kristus získal cenné poučení z toho, co vytrpěl. (Hebr. 5:8) Můžeme je získat také my. Duchovní pokrok vzroste podle toho, zaujmeme-li pozitivní postoj doporučený v Jakubovi 1:2, 3: „Pokládejte to jen za radost, moji bratři, když se setkáte s různými zkouškami, protože přece víte, že ta vyzkoušená jakost vaší víry působí vytrvalost.“ Ať tedy musíme zápolit s vleklou chorobou, s hospodářskými těžkostmi, se životem v rozdělené domácnosti, s odporem v obvodu nebo s řadou jiných nepříznivých okolností, máme Jehovovo ujištění, že s jeho pomocí to vše můžeme překonat a můžeme dále dělat pokroky v pravém uctívání Jehovy. (1. Kor. 10:13; 2. Kor. 12:9; 1. Petra 5:8–11) Úspěchu dosáhneme, budeme-li za všech okolností se stálostí ‚mluvit posvátná Boží prohlášení a sloužit jako závislí na síle, kterou opatřuje Bůh, tak, aby byl ve všem oslavován Bůh prostřednictvím Ježíše Krista‘. — 1. Petra 4:11.
15 Přijímej pomoc k dalším pokrokům: Jestliže potřebuješ pomoc, abys mohl dělat další duchovní pokroky, ochotně ji přijmi od některého zkušenějšího člena sboru. I kdyby k tobě nikdo nepřišel, aby ti nabídl pomoc, nepřipusť, aby tě tvá ostýchavost oloupila o příležitost získat pomoc. Požádej o ni. S volností vyhledej pomoc u některých zkušených osob ve sboru. Nebo snad můžeš o potřebnou pomoc požádat vedoucího tvé skupiny sborového studia knihy, dozorce služby nebo jiného staršího. — Srovnej 1. Mojžíšovu 32:26; Matouše 7:7, 8.
16 Je to rozhodně podivuhodná přednost patřit do stále se rozrůstajícího mezinárodního „velkého zástupu“, který proudí k Jehovově hoře čistého uctívání. (Zjev. 7:9) Přednost je také zvát druhé, aby tam vystupovali s námi. Kéž s upřímným oceněním přistupujeme pozitivně k dalšímu pokroku, duchovně budujeme sami sebe a ze všech sil pomáháme druhým, aby společně s námi dělali pokroky v Jehovově službě.