Neváhali vydávat svědectví
1 Naše jméno, svědkové Jehovovi, označuje, kým jsme, a vystihuje naši činnost. Vydáváme svědectví o znamenitosti našeho Boha Jehovy. (Iz. 43:10, 12) Jestliže se někdo má stát členem sboru, pak se musí podílet na vydávání tohoto svědectví. Vydávání svědectví se provádí v první řadě prostřednictvím naší služby na veřejnosti, která zahrnuje službu dům od domu, službu s časopisy na ulici, opětovné návštěvy a vedení biblických studií. Všichni jsme právem nabádáni, abychom se snažili plně se na službě podílet. — 1. Kor. 15:58.
2 Je pravda, že někteří členové sboru mají jistá omezení v tom, kolik toho mohou udělat. Vážná nemoc nebo tělesná vada jim mohou znemožňovat volnost pohybu. Neobyčejné překážky mohou vyvolat odporující příbuzní. Mladý člověk může být omezován jedním z rodičů, který je nevěřící. Zvěstovatelé, kteří žijí v odlehlých oblastech a nemají možnost dopravy, mohou mít pocit, že se v takové situaci svědčit nedá. Vrozená stydlivost může způsobit, že se ti, kdo jsou nesmělí, zdráhají vydávat svědectví. Někteří zvěstovatelé, kteří se v takových nebo podobných situacích ocitají, mohou mít pocit, že jsou jako křesťané nedostateční, protože jsou schopni toho ve službě vykonat mnohem méně než druzí a méně, než by sami skutečně dělat chtěli. Není však důvod, aby snižovali význam svých vlastních snah. (Gal. 6:4) Může je utěšit vědomí, že Jehovovi se líbí, když v situaci, ve které se nalézají, dělají to nejlepší, co mohou. — Luk. 21:1–4.
3 Nalézt způsob, jak se služby účastnit: Bylo již vyprávěno tisíce zkušeností, které ukazují, jak křesťané, kteří žijí v obtížných podmínkách, nedovolili, aby jim překážky znemožnily vydávat svědectví. Z vlastní iniciativy vymysleli nejrůznější způsoby, jak vydávat svědectví neformálně. Ti, kteří nemohou vyjít z domu, použili telefon a s jeho pomocí otevřeli širokou bránu pro vydávání svědectví. Každý, kdo přijde na návštěvu, je považován za možného posluchače. A pokud manželčina rodina odporuje pravdě, a ona není schopna vydávat svědectví doma, využívá příležitostí a mluví se sousedy a s ostatními lidmi, s kterými se setká při své každodenní činnosti.
4 Mladému člověku se může stát, že jeden z jeho nevěřících rodičů mu zakáže účastnit se naší veřejné zvěstovatelské služby. Ale než aby to viděl jako nepřekonatelnou překážku, může spíše považovat za osobní „obvod“ své spolužáky a učitele. To mu umožní vydávat vynikající svědectví, nebo dokonce také vést biblická studia. Mnozí z těch, kdo žijí v odlehlých územích, jsou schopni účastnit se vydávání svědectví tím, že píší dopisy. Pokud jsou vedeni křesťanskou horlivostí, potom si vždy najdou nějakou cestu, aby se nestali ‚nečinnými nebo neplodnými vzhledem k přesnému poznání našeho Pána Ježíše Krista‘. — 2. Petra 1:8.
5 Co se týká našeho podílu na svědeckém díle, Jehova určil jednotné měřítko pro všechny. Měli bychom věci dělat „celou duší“. (Kol. 3:23) Kolik času vynaložíme a čeho dosáhneme, to bude různé, ale zásadní pohnutka by měla být stejná — pravá láska pramenící z „úplného srdce“. (1. Par. 28:9; 1. Kor. 16:14) Pokud ze sebe vydáváme to nejlepší, čeho jsme schopni, potom nebudeme mít nikdy důvod, abychom cítili, že se nám nedostává víry nebo že jsme nepoužitelní jako členové sboru jen proto, že toho není mnoho, co jsme schopni udělat. Budeme schopni pravdivě říci podobně jako Pavel: ‚Nezdržel jsem se, abych vám nepověděl všechno, co je užitečné, a abych vás veřejně nevyučoval.‘ — Skutky 20:20.