Všechno dělejme k Boží slávě
1 Jak je to osvěžující, scházet se s našimi drahými bratry a sestrami! (1. Kor. 16:17, 18) Scházíme se na shromážděních nebo na krajských a oblastních sjezdech a chodíme spolu do kazatelské služby. Přátelíme se i při neformálních příležitostech, třeba když je někdo u nás doma na návštěvě. Při tom projevujeme pohostinnost a navzájem se povzbuzujeme. (Řím. 12:13; 1. Petra 4:9) Když pořádáš svatební hostinu, měj na paměti znamenité rady ze Strážné věže č. 19 z roku 1984.
2 Organizování společenských událostí: ‚Ať jíme nebo pijeme nebo děláme cokoli jiného‘, měli bychom ‚dělat všechno k Boží slávě‘. (1. Kor. 10:31–33) Někteří křesťané se podle této rady neřídí a stále se kvůli společenským setkáním, která jsou příliš velká na to, aby se na ně mohlo patřičně dohlížet, objevují problémy. Někdy jsou stovky lidí pozvány na honosnou slavnost, která se vyznačuje zábavou ve světském duchu. Někdy jsou ti, kdo přišli, žádáni o zaplacení vstupného nebo jiných poplatků. Taková setkání nápadně připomínají světské události a nesou se v duchu toho, co není v souladu se slušným chováním a biblickými zásadami. (Řím. 13:13, 14; Ef. 5:15–20)
3 Přišly zprávy o tom, že se mnoho svědků Jehovových sešlo v najatém zařízení, kde bez patřičného dozoru probíhala nezdravá a světská zábava. Podobné události propagované jako víkendy „svědků Jehovových“ byly uspořádány v hotelích nebo v rekreačních střediscích. Na takové velké skupiny je těžké patřičně dohlížet, a proto vznikly problémy. Někdy došlo k výtržnictví, nemírnému pití alkoholických nápojů, a dokonce k nemravnosti. (Ef. 5:3, 4) Tato společenská setkání, na kterých se dějí takové věci, jistě nectí Jehovu. Naopak, kazí dobrou pověst sboru a přivádí druhé ke klopýtání. (1. Kor. 10:23, 24, 29)
4 Křesťané jsou vybízeni, aby projevovali pohostinnost, ale hlavně by se měli zaměřit na vzájemnou výměnu povzbuzení v duchovním ohledu. (Řím. 1:11, 12) Obvykle jsou nejlepší menší setkání. V knize Organizováni je na stranách 135–136 uvedeno: „Někdy bývá do domácnosti pozváno ke křesťanskému společenství několik rodin . . . Je logické, že při takové příležitosti by si měl hostitel uvědomovat, že osobně nese odpovědnost za to, co se děje. Rozumní křesťané proto uznávají, že je moudré omezit velikost pozvané skupiny i délku setkání.“ Ježíš ukázal, že setkání nutně nemusí mít slavnostní ráz, protože naším cílem je povzbudit naše přátele duchovně. (Luk. 10:40–42)
5 Je znamenité, když jsme ke spolukřesťanům pohostinní. Avšak je velký rozdíl mezi prostým setkáním u nás doma a honosnou slavností, která je uspořádaná v najatém zařízení a ze které vyzařuje světský duch. Když zveš přátele na společenské setkání, měl by ses ujistit, že můžeš převzít plnou odpovědnost za to, co se bude dít. (Viz Strážnou věž z 15. srpna 1992, strany 17–20.)
6 Jistě, Jehova nám laskavě dal bratry, z jejichž společnosti získáváme osvěžující povzbuzení, a to nás podněcuje, abychom dále dělali znamenité skutky. (Mat. 5:16; 1. Petra 2:12) Když budeme při společenských setkáních projevovat umírněnost a rozumnost, budeme Bohu stále přinášet chválu a budeme posilovat druhé. (Řím. 15:2)